Leonardo versus Michelangelo: Málokdo si uvědomuje, jak intenzivní rivalitu mezi nimi existovala.

Jména Leonardo da Vinci a Michelangelo Buonarroti zní jako ozvěna samotného vrcholu renesance. Přesto se za třpytivou fasádou jejich odkazu ukrývá příběh, který se často vytrácí z obecného povědomí – příběh hluboce zakořeněné osobní i profesní řevnivosti.

Mezi těmito dvěma titány z Florencie plála skutečná nevraživost, jež se však, poněkud paradoxně, ukázala být i motorem inovací, který oba génie popoháněl k překonávání vlastních stínů.

Střet světů: Povahy a vize

Jádro jejich sporu tkvělo v propastně odlišných povahách a uměleckých světonázorech. O třiadvacet let starší Leonardo (1452–1519) platil za elegantního a okouzlujícího polyhistora. Jeho původ nemanželského syna mu sice zkomplikoval cestu k formálnímu vzdělání, ale o to více ho nasměroval k bádání založenému na vlastním pozorování. V jeho díle se snoubí snaha o postižení psychologie s éterickou technikou sfumato. Jeho posedlost dokonalostí ho však často nechávala stát nad nedokončenými projekty.

Na druhé straně stál Michelangelo (1475–1564), potomek zchudlého, leč starobylého rodu. Proslul svou drsnou, prchlivou a téměř asketickou povahou. Žil pro svou práci a na společenské ohledy příliš nedbal. Jeho vesmír se točil kolem sochařství, jež vnímal jako absolutní vrchol umění. Z jeho děl čiší monumentální síla a dokonalá znalost anatomie, vše podtrženo stylem, pro který se vžilo označení terribilità – vznešená, úžas budící síla.

Tento ideový rozkol se naplno projevil v tehdy živé debatě, známé jako paragone, o hierarchii umění. Leonardo spatřoval vrchol v malířství, které považoval za čistou, intelektuální disciplínu. Michelangelo naopak s vášní bránil sochařství, viděl v něm fyzický zápas, při němž tvůrce z hmoty „vysvobozuje“ duši díla. Traduje se, že Leonardem preferovanou olejomalbu s pohrdáním odbyl jako „zábavu pro lenivé paničky“.

Aréna ve Florencii: Přímé konfrontace

Jejich soupeření dosáhlo bodu varu ve Florencii na úsvitu 16. století. První jiskry přelétly v roce 1504, kdy Leonardo zasedal v porotě rozhodující o umístění Michelangelova kolosálního Davida. Leonardův nápad postavit sochu na méně viditelné místo mohl být snadno chápán jako první jedovatý šíp.

Největší bitva se ale měla odehrát na stěnách Salone dei Cinquecento v Palazzo Vecchio. Leonardo dostal zakázku na fresku Bitva u Anghiari, zatímco Michelangelo měl na protější stěnu namalovat Bitvu u Casciny. Celá Florencie to chápala jako souboj titánů. Jejich pojetí nemohlo být odlišnější: Leonardo se vrhl do vřavy boje, Michelangelo se zaměřil na akty vojáků zaskočených při koupeli.

Osud tomu chtěl, že ani jedno z děl světlo světa nespatřilo. Leonardův technický experiment selhal, Michelangelo byl odvolán do Říma. Přesto se přípravné kresby k oběma freskám staly legendou a jakousi „akademií pod širým nebem“ pro umělce jako Raphael.

Jejich nevraživost se ale neomezovala jen na umělecká kolbiště. Byla syrová a veřejná. Když jednou Leonarda požádali o vysvětlení Dantova verše, s úsměvem ukázal na Michelangela. Ten mu to vrátil s plnou silou: „Vysvětlete si to sám, vy, co jste navrhl bronzového koně, kterého jste nedokázal odlít a s ostudou jste to vzdal!“ Byla to krutá narážka na Leonardův ztroskotaný projekt v Miláně.

Odkaz konfliktu

I přes všechnu hořkost byl dopad jejich rivality nesmírně plodný. Vzájemný tlak je nutil k výkonům na hranici možného. Jejich soupeření proměnilo Florencii v pulzující epicentrum kreativity, které formovalo mladé talenty, jako byl Raphael, jenž z obou dokázal mistrně čerpat. Tento střet také definitivně změnil pohled na umělce – z pouhého řemeslníka se stal vizionářský génius. Příběh jejich nepřátelství je tak důkazem, že i z konfliktu a lidských vášní se může zrodit krása, která přetrvá věky.

Zdroje: History Extra, The Guardian

The post Leonardo a Michelangelo: Málokdo ví, že mezi nimi panovala silná rivalita first appeared on VIPshow.

Napsala pro Vás AI asistentka Kleopatra ze zdrojů na českém a zahraničním internetu