Kvíz: Rozumíte ostré češtině? Pokud dáte 10/10, jste génius a nenecháte si věšet bulíky na nos

Čeština má spoustu ostrých výrazů, které sice nejsou hanlivé, ale mají rázný, úderný nebo expresivní charakter. Některé se používají běžně, jiné jen málo nebo vůbec. A další jsou třeba známé jen v některých regionech, neboť pramení z určitých nářečí.

Někdy jde jen o samostatná slova, jindy o různá rčení či sousloví, která mají ostřejší nebo ironický tón, třeba i s kritickým podtextem. Původ některých výrazů, o nichž je řeč, je někdy hodně překvapivý. Některé pocházejí ze staročeštiny, jiné z němčiny či z východoevropských jazyků.

Kde se taková slova berou

Jako příklad si můžeme uvést rčení: „Má máslo na hlavě“, což zhruba znamená, že se sám něčím provinil či nějak chyboval. Neměl by kritizovat druhé, když sám má máslo na hlavě. Čili není bez viny nebo bez chyby, proto by je neměl hledat na druhých a upozorňovat na jejich nedostatky. Uvedené rčení má původ ve středověku (některé zdroje uvádí Francii, jiné Německo). Trhovkyně, které falšovaly kvalitu másla, byly v horkém dni připoutány na pranýř a na hlavu jim posadili hroudu másla. Máslo se roztékalo, teklo jim po vlasech, obličeji i po šatech. Teprve když byly mastné od hlavy až k patě, byly tyto báby propuštěny. Mít máslo na hlavě tedy znamenalo nepoctivost a veřejnou ostudu.

To je ale habaďůra

Někdo má ostrý jazyk, a to znamená, že používá rázná, úderná a jízlivá slova. Jeho vyjadřování může být břitké, nekompromisní až nepřátelské. Například: „Nemluv do věcí, kterým nerozumíš!“ Jde o ostrou výtku. „To je ale habaďůra!“ To je podvodné chování. „Nemáš ani páru, o čem to mluvíš!“ Jedná se o kritiku nějaké neznalosti. „Je to jen plané tlachání!“ Kritika řeči bez obsahu. Výrazy „Drž hubu!“ nebo „Trhni si nohou!“ ani není nutné do spisovného jazyka převádět. Lidé s ostrým jazykem si obvykle neberou servítky, jejich slova bývají přímá, trefná a někdy až bodavá.

Ostré vyjadřování v průběhu staletí

Ostré vyjadřování má v češtině dlouhou tradici a jeho vývoj se pojí s různými historickými obdobími a společenskými změnami. Ve středověku a raném novověku byla čeština na expresivní výrazy bohatá. Objevovaly se jak v běžné mluvě, tak v kronikách i právních dokumentech. Ostré výrazy byly běžné v soudních zápisech, kde se objevovaly slova jako neřád, bídák, lotr. V té době se už začala rozvíjet satira a v ní se ostrý jazyk využíval k zesměšňování protivníků.

V období baroka byla mluva uhlazenější, ovšem ostré vyjadřování se používalo v lidovém jazyce, ale také i v politických pamfletech. V 19. století a v době národního obrození se začala rozvíjet novinářská kritika, která často používala ostrý jazyk k popisu společenských problémů a jejich kritice. Ve 20. století a v současnosti se ostřejší vyjadřování stalo součástí politického a veřejného diskurzu. Třeba v době první republiky se i v novinách objevovaly břitké komentáře, které kritizovaly politické i společenské dění. V současné době se ostré výrazivo používá velmi často v médiích, na sociálních sítích, slyšíme je dost často v politických debatách, kde slouží k vyjádření silných a nekompromisních názorů.

Zdroje: Odpovědi, autorský text