Kvíz: Byli byste schopni porozumět prvorepublikové elitě v roce 1930? Pouze Oldřich Nový by zvládl všechny otázky.

Pojďme se nyní přenést do 30. let 20. století a podívat se, jak se tehdy mluvilo. A to ve vyšší společnosti i mezi obyčejným lidem. A přitom se můžeme trochu nadechnout starých časů.

První republika byla doba, kdy se pánové zdravili pozvednutím klobouku a dívky nosily punčošky. Chování mezi muži a ženami, zejména tedy ve vyšší společnosti bylo noblesní, rozvážné a uhlazené. Na úřadech, v kancelářích a vysoké společnosti se nosila úřední a velmi spisovná čeština. A přísně se dodržovala etiketa, pokud je dnes ještě známo, co to bylo… Výrazy jako ctěný pane; dovolte, abych se vám představil; s veškerou úctou; velectěný pane kolego; račte se posadit; s úctou zůstávám se nepoužívaly pouze v psaném projevu, ale i v běžné rétorice.

Staré filmy jsou důkazem tehdejší elegance

Vzpomenete-li si na filmy s Vlastou Burianem, Jaroslavem Marvanem a dalšími z té doby, uvědomíte si, že podobných zdvořilostí byly tyto filmy plné. Ano, zdvořilost, ta vládla společenskému chování. Slova byla uhlazená a nikdo neměl zájem urazit někoho nevhodným či nevlídným oslovením. Oslovovalo se slečno učitelko; vážený pane inženýre; pane továrníku; ale také paní lékárníková, šlo-li o manželku lékárníka etc. etc. Mluvilo se s úctou a důrazem na formu. Kam my se na ně hrabeme.

A co běžný lid?

Na venkově nebo v pražských dělnických čtvrtích, to byla zcela jiná písnička. Tam se doslova mluvilo tak, jak zobák narostl. Lidově, v nářečích, přímočaře. Dost speciální byl v té době pražský žargon obyčejných lidí. To je dobře vidět, respektive slyšet ve filmu Falešná kočička. Tam Jára Kohout učí této mluvě mladou kultivovanou slečnu, která se vydává takřka za dítko ulice, za primitivečka, kterého si vysnil její milovaný. Aby byla informace kompletní, zbývá dodat, že slečnu hrála Věra Ferbasová a doktora Přelouče, do nějž se zamilovala, Oldřich Nový.

Film je plný dobového humoru, jazykových obratů a kouzelné atmosféry první republiky. A právě díky Kohoutovu šarmu a komediálnímu talentu patří tyhle scény s výukou k těm nezapomenutelným.

Ukázka tehdejšího pražského žargonu

V masně: „Dneska potřebuju jen krapet šunky na oukejž, a hlavně nějaký ten drobek do huby, vona k nám večír dorazí návštěva a já nechci, aby se tvářili jak čerstvě zfluslej sejra.“

V dnešním kvízu se setkáte s vyjadřováním té doby jak ve vyšších kruzích, tak ochutnáte i prvorepublikový pražský žargon.