Kočka se zastaví a pozoruje neviditelný pohyb. Smysly pracují jinak.

Kdo žije s kočkou, nejspíš už zažil chvíli, kdy se zvíře bez varování napřímí, přestane se hýbat a zírá do kouta, kde na první pohled nic není. Na lidské oči to působí trochu tajemně, ale většinou jde o běžnou reakci na podnět, který my prostě nezachytíme.

Kočky mají velmi citlivý sluch a dokážou zaslechnout zvuky, které se k lidskému uchu vůbec nedostanou. Některé drobné šelesty – třeba o kousek posunutá hračka nebo hmyz schovaný ve zdi – jim stačí k tomu, aby zpozorněly.

Vědci z Glasgow už dříve upozornili, že kočky vnímají i jemné vibrace. Proto někdy reagují dřív, než člověk stihne cokoliv zahlédnout. Navenek to pak vypadá, jako by zírala do prázdna, ale ve skutečnosti jen čte signály, které nám unikají.

Jak kočka vidí, když je málo světla

Kočičí oči fungují na úplně jiném principu než lidské. Nejlépe je to vidět při večerním šeru. Zvíře se v něm dokáže orientovat překvapivě dobře, protože jeho sítnice je naplněná tyčinkami reagujícími na minimální světlo.

Za sítnicí se navíc nachází vrstva zvaná tapetum lucidum. Ta světlo, které do oka dopadlo, odrazí zpátky a tím ho fakticky zesílí. Takže to, co nám připadá jako absolutní tma, kočce umožňuje normálně vnímat pohyb. Není to žádný nadpřirozený jev, jen chytrá stavba oka.

Když tedy kočka zaostří na místo, které vypadá úplně prázdně, často opravdu sleduje něco konkrétního – jen to není něco, co bychom zvládli postřehnout my.

Proč kočka najednou znehybní

Okamžiky, kdy kočka ztuhne uprostřed místnosti, nejsou projevem rozmarnosti. Jde o krátký moment, během kterého si srovná informace, které získala sluchem, zrakem i hmatovými vousky. Někteří odborníci popisují takové zastavení jako rychlou kontrolu okolí.

Pozorování v laboratorních podmínkách ukazují, že tento návyk je pro kočku výhodný. Neplýtvá při něm energií a zároveň získá lepší přehled o tom, co se kolem ní děje. Pokud tedy zírá do zdánlivě prázdného prostoru, obvykle jen sleduje drobný signál, který by člověk ani nezaznamenal.

Majitelům tak nezbývá než přijmout, že kočka jednoduše reaguje na svět mnohem jemněji než my. Stačí, aby se změnil proud vzduchu, mihlo se světlo nebo proletěl malý hmyz – a kočka hned ví, že se něco děje.

Zdroje: science.org, nature.com, sciencedirect.com, bbc.com, nationalgeographic.com