Kočka se vrtí v pelíšku či na gauči před ulehnutím: instinkt nebo nervozita?

Mnoho majitelů zná okamžik, kdy pes párkrát obejde pelíšek, několikrát do něj dloubne packou a až potom si ulehne. Na první pohled působí tohle chování nevinně a často i trochu pobaveně, ale podle odborníků má hlubší původ, než se zdá.

Podobné rituály se objevují u psů bez ohledu na věk nebo plemeno. I když dnes mají k dispozici měkké matrace a deky, stále si místo předem upravují. Etologové z bristolské univerzity popisují, že jde o pozůstatek hnízdícího chování, které psovi pomáhá uklidnit se a vytvořit si prostor, v němž se cítí jistě.

Na psím odpočinku se navíc podepisuje prostředí. Výzkum zveřejněný v odborném periodiku Applied Animal Behaviour Science ukazuje, že psi mají tendenci vybírat si místo podle měkkosti a teploty. I když tedy z lidského pohledu nemá „hrabání“ ve vyhřátém obýváku smysl, pes se tím snaží přizpůsobit prostor svým instinktivním potřebám.

Instinkt, který nezmizel ani po tisíciletích

Chování se podle odborníků dědí od divokých psovitých šelem. Ty si před noclehem vytvářely v zemi mělký důlek, který je chránil před chladem nebo větrem. Zároveň jim poskytoval alespoň základní pocit bezpečí. Přestože se dnešní psi přizpůsobili životu po boku lidí, některé jejich instinkty se nemění.

U některých plemen bývá upravování místa výraznější. Platí to hlavně pro teriéry nebo severská plemena, která byla po generace šlechtěna pro práci v náročných podmínkách. Proto není neobvyklé, že si místo upravují důrazněji, někdy i trochu nešetrně. Pokud se ale délka nebo intenzita hrabání nápadně změní, majitel by měl zbystřit.

Kdy může jít o signál nepohody

Veterinární behavioristé upozorňují, že hrabání může být i projevem stresu. Pes, který střídá místa, dlouho se nemůže uvelebit nebo ignoruje běžné uklidňující rituály, může dávat najevo, že se necítí dobře. Podle materiálů zveřejněných American College of Veterinary Behaviorists se podobné projevy objevují při změnách prostředí, po stěhování nebo v období zvýšeného hluku či jiného přetížení.

Velkým faktorem bývá i pach. Psí čich je citlivější než lidský, a to, co člověku voní jen lehce „použitě“, může psa rušit. Hrabáním se snaží vůni rozprostřít, zakrýt, nebo si vytvořit místo, které bude vonět hlavně po něm. Pokud pes hrabe zejména při návštěvách nebo na nových místech, bývá právě pach nejčastějším vysvětlením.

Jak může majitel pomoci

Ve většině případů není nutné chování omezovat. Pokud se ale pes chová jinak než obvykle, vyplatí se zkontrolovat několik základních věcí: není pelíšek příliš tvrdý, studený nebo umístěný tam, kde je průvan? Zpozornět by měl majitel také ve chvíli, kdy pes hrabe i mimo obvyklou dobu odpočinku nebo pokud při uléhání působí bolestivě.

I když jde obvykle o zcela běžný psí zvyk, může být hrabání také jemným upozorněním, že pes potřebuje klidnější prostředí nebo pohodlnější místo. Všímavost majitele tak často dokáže předejít větším problémům.

Zdroje: avma.org, rspca.org.uk, sciencedirect.com, nature.com