Kočka se obává zavřených dveří: Chování souvisí s vnímáním prostoru.

Majitelé koček to zažívají často: sotva dveře zaklapnou, zpoza nich se ozve mňoukání nebo škrábání. Na první pohled to může působit jako rozmar, ale podle odborníků si kočka pouze brání prostředí, které považuje za své.

Kočky mají svůj byt rozdělený na úseky, v nichž se střídají různé činnosti – někde odpočívají, jinde hlídají, další místa sledují kvůli pachovým stopám. Aby se cítily bezpečně, potřebují vědět, co se v jejich okolí děje. Zavřené dveře jim tuto možnost berou, a proto na ně mnohé kočky reagují citlivěji, než by člověk čekal.

Některé kočky si sednou ke dveřím a čekají, jiné upozorňují hlasitěji. Není to však známka rozmazlenosti. Etologové připomínají, že do chování promlouvá jak povaha zvířete, tak jeho zkušenosti z minulosti. Domácí kočka může mít pohodlí, ale její instinkty pracují neustále.

Prostor, který musí mít pod kontrolou

Výzkumy zabývající se chováním koček ukazují, že zvíře vnímá bydlení jinak než člověk. Každá zóna má pro něj svůj význam. Když se dveře zavřou, kočka má pocit, že přišla o přístup k části území, kde se mohou dít věci, které nevidí. Tento jednoduchý fakt často stačí k tomu, aby začala na dveře naléhat.

Veterinární behavioristka z Royal Veterinary College popsala, že pro kočku jsou zavřené dveře podobné jako jakákoli náhlá změna v prostředí. Některá zvířata to vnímají velmi intenzivně, zvlášť pokud mají za sebou stěhování nebo období zvýšeného stresu.

Důležitý je i vztah mezi kočkou a jejím majitelem. Když člověk za dveřmi zmizí, některé kočky to berou jako náhlé přerušení obvyklého kontaktu. Může se pak objevit nejistota, kterou dávají najevo právě mňoukáním nebo tlapkováním.

V mnoha domácnostech se objevuje stejný vzorec: když majitel dveře otevře hned po prvním mňouknutí, kočka si rychle spojí, že tento postup funguje. A protože kočky mají dobrou paměť, stane se z toho pevně daný zvyk.

Jak kočce ulevit

Odborníci doporučují držet se několika zásad, které většině koček pomohou lépe zvládnout situace se zavřenými dveřmi. Pomáhá hlavně stálý režim, jasně vymezené prostředí a možnost mít alespoň část bytu pod dohledem.

• Zavádějte zavírání dveří postupně a začínejte s krátkými intervaly.
• Nabídněte kočce místo, odkud může sledovat dění v bytě.
• Neotvírejte dveře automaticky hned po jejím zavolání, aby se z toho nestal zvyk.

Citlivějším kočkám mohou pomoci feromony. Syntetické přípravky napodobují pachy, které si zvířata spojují s bezpečím, a veterináři je často doporučují při stěhování nebo jiných větších změnách v bytě.

Odpor ke zavřeným dveřím není projevem trucování. Kočka jednoduše reaguje na to, že ztrácí přehled o prostoru. Když má přístup k místům, která považuje za důležitá, a zároveň se dodržují pravidla, většina koček se na zavřené dveře časem přizpůsobí.

Podívat se na byt kočičíma očima

Majitelé často překvapeně zjistí, jak moc se situace změní, když začnou přemýšlet o bytě z kočičí perspektivy. Místnost, kterou člověk považuje za obyčejně zavřenou, může být pro kočku místo s funkcí – úkryt, vyhlídka nebo jen prostor, kde se „něco děje“. Když na tento pohled přistoupíte, atmosféra v domácnosti se často uklidní a soužití je jednodušší. A někdy stačí maličkost – nechat dveře pootevřené, aby měla kočka pocit, že má situaci alespoň trochu pod kontrolou.

Zdroje: rspca.org.uk, royalcanin.com, animalbehavior.org