Kočka mňouká různě na jednotlivé členy rodiny. Její důvody vás možná překvapí.

Mnoho majitelů koček si všimlo zvláštního jevu: jejich zvíře nemluví na všechny doma úplně stejně. Někdy zazní jemné, téměř ptačí zakňourání, jindy hlubší tón připomínající naléhavou prosbu. Na první pohled to působí jako drobnost, ale odborníci upozorňují, že za tím stojí promyšlenější chování, než bychom čekali.

Zoologové už delší dobu upozorňují, že dospělé kočky mezi sebou téměř nemňoukají. Tento způsob komunikace si nechávají hlavně pro lidi. Vysvětlení je poměrně prosté – jde o signály, které u člověka fungují. A tak si je kočka přizpůsobuje, aby dosáhla svého.

Na tuto souvislost upozornil už před lety britský zoolog John Bradshaw. Podle něj si kočky vytvářejí jakýsi vlastní „slovníček“ mňoukání a ten pak používají u konkrétních lidí v domácnosti. Postupně si tak vybudují způsob komunikace, který se u každého člena rodiny trochu liší.

Kočičí řeč na míru

V praxi to funguje docela jednoduše. Když kočka zjistí, že na určitý zvuk člověk reaguje spolehlivě, začne jej používat častěji. Typickým příkladem bývají domácnosti s dětmi – děti většinou reagují rychle a spontánně, takže si kočka velmi rychle všimne, že vyšší, naléhavější tón mívá okamžitý úspěch.

Proč mění tón i délku mňoukání

Etologové se shodují na tom, že důvody jsou ve skutečnosti tři. Prvním je učení. Kočka si jednoduše pamatuje, co funguje. Druhým je vztah k jednotlivým lidem – ke svému oblíbenému člověku si často dovolí způsob mňoukání, který u jiných nepoužije. A třetím faktorem jsou očekávání. Dobře ví, kdo krmí, kdo otevírá dveře nebo kdo si s ní večer hraje.

Studie publikovaná v časopise Behaviour upozornila, že kočky používají při komunikaci se svým hlavním pečovatelem složitější a delší vokalizace než s ostatními členy rodiny. Vysvětlení je poměrně logické: právě tato osoba na mňoukání nejčastěji reaguje, a tak se kočka postupně naučí používat širší škálu zvuků.

Jak kočka pozná, s kým zrovna mluví

Ze sledování domácích koček vyplývá, že velmi dobře rozeznávají jednotlivé lidi podle hlasu, chůze, ale i podle typických dotyků. Pokud se jí dotkne někdo, s kým běžně není v kontaktu, často se ozve krátkým, opatrným zvukem. U lidí, které zná dlouhodobě, bývá projev mnohem různorodější.

Zajímavý experiment provedli psychologové z Université Paris Nanterre. Zkoumali, zda kočky reagují na změnu tónu hlasu svého majitele. Když majitel promluvil jinak než obvykle, kočky okamžitě zpozorněly. Když zazněl hlas cizího člověka, většina koček nezareagovala vůbec. Podle vědců je to jasný důkaz, že kočky dobře rozlišují jednotlivé členy domácnosti a tomu odpovídajícím způsobem upravují i svou „řeč“.

Co to znamená pro běžné soužití

Pro majitele z toho vyplývá jednoduchý závěr: odlišné mňoukání není rozmar, ale promyšlený způsob, jak nám sdělit, co potřebují. Kočka sleduje, jak reagujeme, a podle toho svůj projev mění. Podobě jako děti přizpůsobují tón řeči rodičům – jinak mluví na mámu, jinak na tátu.

Mnoho majitelů ani netuší, že některé typy mňoukání podporují sami. Stačí rychlá nebo pobavená reakce a kočka si zvuk spojí s úspěchem. Naopak když člověk odpovídá klidněji a bere si na reakci více času, kočka přebírá podobný rytmus a její hlas bývá méně naléhavý.

Praktický tip je jednoduchý: všímejte si, kdy kočka mňouká a co se tím snaží získat. Postupem času začnete jednotlivé zvuky odlišovat a zjistíte, že většina z nich má logiku. Pro mnoho lidí je překvapivé, jak rychle se vztah se zvířetem zlepší, když pochopí základní principy jeho komunikace.

Zdroje: lunduniversity.lu.se, vetuni.cz, sciencedirect.com