Když mě přítel požádal, abych mu během práce nepsala, netušila jsem, kdo má k jeho zprávám přístup.

Jedno ráno zavřel telefon tak rychle, až mě to zarazilo. Podíval se na mě, jako by se za něco omlouval, a jen poznamenal, že by byl rád, kdybych mu ten den nepsala. Nebyla to novinka, ale tentokrát z něj bylo cítit napětí, které jsem u něj neviděla už dlouho. Až později jsem pochopila, že se nebál o čas ani o práci, ale o to, kdo všechno může jeho zprávy v zaměstnání vidět.

Posílal mi dřív přes den drobnosti – krátké připomenutí, že přijde později, nebo jen vzkaz, že má pauzu. Postupně ale zprávy mizely a já nevěděla proč. Když jsem se ho ptala večer, odbyl to tím, že se to u nich v kanceláři zkrátka nenosí. Připadalo mi zvláštní, že by pár vět mezi partnery mohlo někoho vůbec zajímat.

Teprve zmínka o nové povinné aplikaci mi začala dávat věci do souvislostí. V Evropě už se objevilo několik kauz, kdy firmy sledovaly provoz na služebních telefonech víc, než zaměstnanci tušili. Úřad pro ochranu osobních údajů u nás připomíná, že o jakémkoliv monitoringu musí být lidé předem informováni a že kontrola má být přiměřená. Podle odborníků se ale teorie a praxe často míjejí.

Co všechno může firma vidět

Bezpečnostní experti upozorňují, že firemní zařízení dnes zvládnou sbírat data v rozsahu, který si běžný uživatel nepřipustí. Nejde jen o to, kdy je telefon aktivní – některé systémy mohou zaznamenávat, kdy odešlete zprávu, z jaké aplikace nebo jak dlouho v ní pracujete. Server Wired v jedné ze svých analýz popsal software, který byl původně vyvíjen jako nástroj na zvyšování produktivity, ale umožnil i posuzování zaměstnanců podle detailů, o nichž sami nevěděli. Vývoj těchto nástrojů se navíc v posledních letech výrazně zrychlil.

Partner pracoval v technologické firmě, která nový komunikační systém představovala jako krok k větší bezpečnosti. Po pár týdnech se ale po kanceláři začaly šířit zvěsti, že aplikace zachytává všechno, co přes firemní zařízení projde. Tedy i omylem odeslanou osobní poznámku, pokud se člověk překlikne na špatný účet. Samotná firma to nepotvrdila, ale jiné společnosti používající stejný typ softwaru otevřeně mluvily o tom, že podobné funkce existují.

Právník zabývající se digitálním právem Miroslav Uřičář v minulosti upozornil, že zaměstnavatel smí kontrolovat jen tu komunikaci, která přímo souvisí s výkonem práce nebo ochranou majetku. Jakmile ale monitoring zasahuje do soukromí, dostává se na velmi tenký led. Partner tehdy říkal, že když nechal telefon ležet na stole, měl pocit, že se mu na obrazovku dívá někdo další.

Podle Evropského odborového institutu využívá v Evropě různé formy digitální kontroly už více než třetina firem. Pandemie, práce z domova a tlak na sledování výkonu tento trend posílily. Některé společnosti zaměstnancům otevřeně sdělují, že sledují aktivitu v aplikacích nebo četnost přepínání oken. Co všechno jednotlivé systémy dokážou, ale už nebývá součástí oficiálního sdělení.

Hranice, které se neukazují snadno

Když jsme se o tom doma bavili víc, partner popsal, že nejhorší je nejistota. Chápal, že pracovní věci mají zůstat na pracovním telefonu, ale nebyl si jistý, zda může napsat aspoň obyčejnou otázku typu: máme doma ještě mléko? Člověk se začne autocenzurovat, i když jde o naprosté maličkosti. Psychologové z Univerzity Karlovy upozorňují, že dlouhodobý pocit sledování může nenápadně měnit chování a vyvolávat úzkost i tam, kde by to člověk nečekal.

Nakonec se situace vyřešila prostě: požádal, že by na osobní záležitosti rád používal vlastní telefon, a šéf mu to bez větších řečí povolil. Neměl pocit, že tím něco vyhrál. Spíš pochopil, že hranici mezi soukromím a prací už neurčuje jednoznačné pravidlo, ale často jen osobní iniciativa. Mnoho lidí dodnes netuší, jaké informace jejich firemní zařízení sbírají, a spoléhají na to, že vedení se k jejich datům nechová lehkomyslně. Férové úmysly ale nejsou totéž co skutečná ochrana.

Když vám tedy partner oznámí, že raději až do konce směny nenapíše, nemusí to znamenat, že ztrácí zájem. Možná si jen hlídá něco, co do práce jednoduše nepatří. V době, kdy technologie rostou rychleji než pravidla, je naprosto pochopitelné se občas zeptat, co všechno může firemní software sledovat.

A po vlastní zkušenosti vím jedno: někdy může do vztahu vstoupit třetí účastník, aniž by měl tvář nebo jméno. Občas je to jen systém, který mlčky sbírá víc, než bychom byli ochotni připustit.

Zdroje: denikn.cz, wired.com, uoou.cz, etui.org, seznamzpravy.cz