Kdo objeví starý skládací metr v garáži, ať ho raději nezahodí. Některé exempláře mohou mít hodnotu mezi sběrateli.

Vypadá nenápadně, skoro až obyčejně. Dřevěný skládací metr míval doma snad každý, kdo někdy něco opravoval. Jenže právě tahle věc může mít dnes cenu, která vás překvapí.

Někde v šuplíku pracovního stolu, jinde zapadlý mezi šroubováky v garáži. Skládací metr ze dřeva, s kovovými klouby a trochu ošoupanou stupnicí, byl kdysi samozřejmou součástí výbavy řemeslníků. Dnes se z některých kusů stává sběratelská záležitost. A ne ledajaká.

Na aukčních portálech se objevují částky od pár stovek korun až po tisíce. U opravdu zachovalých nebo méně vídaných modelů klidně i přes deset tisíc korun. Záleží především na stáří, výrobci a celkovém stavu, někdy i na detailech, které laik snadno přehlédne.

Stáří, značka a materiál hrají hlavní roli

Nejcennější bývají metry vyrobené ještě před druhou světovou válkou. Často mají jméno výrobce vypálené přímo ve dřevě nebo vyražené na kovové části spoje. Právě tohle značení napoví víc, než by se zdálo.

Mezi vyhledávané patří například německá Stabila nebo britská značka Rabone Chesterman. Tyto firmy patřily k průkopníkům přesných měřidel a jejich výrobky si drží dobré jméno dodnes.

Důležitý je i samotný materiál. Starší metry se vyráběly z bukového či habrového dřeva, které něco vydrží. Klouby bývaly mosazné – a právě mosaz je dnes brána jako znak kvality. Nerezaví tak rychle a působí poctivěji, i když už má něco za sebou.

Detaily, které mohou cenu výrazně zvednout

Někdy rozhodují maličkosti. Třeba způsob číslování. U starších kusů byla stupnice nanášena ručně, občas s odlišným dělením, než známe dnes. Pokud zůstala dobře čitelná a není výrazně setřená, hodnota roste. A to docela znatelně.

Roli hraje i délka metru. Většina lidí zná klasický jeden nebo dvoumetrový typ, existovaly ale i delší varianty určené pro stavební mistry. Ty jsou dnes méně časté, a sběratelé po nich pokukují čím dál víc.

Zajímavé jsou také reklamní kusy. Některé firmy si nechávaly na metry tisknout své logo nebo název podniku. Původně šlo o obyčejný propagační předmět, dnes však může jít o poměrně vzácný artefakt.

Odborníci upozorňují ještě na jednu věc – doložitelný původ. Pokud je možné prokázat, že metr používal konkrétní řemeslník nebo pochází z určité firmy, jeho cena může být vyšší. Provenience, jak se tomu říká, má na trhu se starožitnostmi své pevné místo.

Podívejte se na něj blíž, než ho vyhodíte

Než starý metr bez rozmyslu vyhodíte do koše, zkuste si všímat několika detailů:

• značení výrobce nebo zmínka o patentu
• materiál spojů – ideálně mosaz, ne obyčejný plech
• stav stupnice a čitelnost číslic
• celková zachovalost, praskliny či stopy po neodborných opravách

Narazíte-li na neznámé logo nebo starší typ značení, vyplatí se zapátrat. Stačí porovnat podobné kusy na aukčních portálech nebo se zeptat ve sběratelské skupině. Člověk někdy žasne, co zjistí.

S renovací opatrně

Častou chybou je snaha dát starému metru „nový život“ pomocí brusného papíru a laku. Jenže právě tím můžete jeho cenu srazit dolů. Patina, tedy přirozené známky stáří, je pro sběratele důkazem autenticity. A ten se nedá ničím nahradit.

Neodborným zásahem se mohou ztratit původní nápisy, jemné značení nebo drobné detaily, které rozhodují. Někdy stačí až moc horlivosti a hodnota je pryč.

Doporučuje se pouze jemné očištění suchým hadříkem a skladování v suchu. Pokud si nejste jistí, není ostuda obrátit se na starožitníka či odhadce. Konzultace obvykle nestojí víc než pár stokorun, a může vám ušetřit zbytečné zklamání.

Starý skládací metr z vás milionáře neudělá. Přesto může mile překvapit – a připomenout dobu, kdy nástroje vydržely roky, ne jen pár sezon. Možná stačí otevřít zaprášenou krabici a podívat se pozorněji, co v ní vlastně je.

Zdroje: aukro.cz, technickemuzeum.cz, stabila.com, rabonechesterman.com