Kdo má tuto starou skleničku doma, může mít kousek hodnoty. Mnozí ji využívají zcela běžně.

Na první pohled obyčejná sklenička ze socialistické vitríny může mít dnes mnohem vyšší cenu, než když si ji někdo před lety přinesl z obchodu. Mnozí z ní dál pijí víno nebo ji mají schovanou na chalupě, aniž by tušili, že stejný kousek se mezitím prodává v aukcích za překvapivé částky.

Řeč je hlavně o lisovaném a broušeném skle z českých skláren šedesátých až osmdesátých let. Silnostěnné číše, geometrické dekory, někdy těžší do ruky než by člověk čekal. Produkce Sklo Union nebo dalších tehdejších podniků zaplnila tisíce domácností a dlouho se brala jako naprostý standard.

Dnes se ale situace obrací. Retro styl se vrací do bytů a spolu s ním i původní vybavení. Některé sady se na aukčních portálech vyšplhaly na tisíce korun, i když kdysi šlo o běžné zboží. Samozřejmě neplatí to pro všechno – obyčejná lisovaná sklenka má často cenu jen pár desítek korun. Jakmile se ale objeví autorský návrh nebo zachovalá kompletní sada, částka roste rychleji, než by mnozí čekali.

Proč cena starých skleniček roste

Hodnotu ovlivňuje několik věcí a někdy stačí jediný detail. Prvním faktorem je autorství a původ. Návrhy Františka Víznera nebo Vladimíra Jelínka, které vznikaly například pro Rudolfovu huť či Rosice, patří mezi vyhledávané. Český design z druhé poloviny minulého století má navíc v zahraničí dobré jméno, objevuje se i v nabídkách větších aukčních domů.

Důležitý je také stav. Sada šesti kusů v původní krabici má úplně jinou hodnotu než jedna osamělá sklenka s oťuknutým okrajem. Stačí malý kaz a cena jde dolů, někdy dost výrazně.

Třetím faktorem je samotný trend. O mid century design je podle dat aukčních serverů stabilní zájem a spíš roste, než aby slábl. Portál Aukro už dříve upozorňoval na zvýšený zájem o české lisované sklo ze sedmdesátých let. Podobně mluví i starožitníci – vracejí se zákazníci kolem třicítky až padesátky, kteří hledají věci, co si pamatují z dětství, nebo je vídali u prarodičů.

Jak poznat, že máte doma cennější kus

Rozhodují drobnosti. Vyplatí se otočit skleničku a podívat se na dno. Někdy tam bývá značka sklárny, jindy typové číslo. Není to pravidlem, ale pokud se dochovala i původní krabice s etiketou, je to plus.

Kdo si není jistý, může projít online katalogy nebo se obrátit na odborníka. Odhad ceny obvykle nestojí víc než pár stovek korun a může zabránit zbytečné chybě – prodat něco pod cenou jen proto, že to vypadá obyčejně.

Smysl má zaměřit se hlavně na:

• autorské návrhy z 60. až 80. let
• méně obvyklé barvy, třeba kouřové nebo jantarové sklo
• limitované série či experimentálnější tvary

Roli hraje i příběh konkrétní sklárny. Některé podniky už dávno zanikly a jejich výroba je uzavřenou kapitolou, což sběratelé berou jako určité plus.

Prodávat, nebo si skleničku nechat?

Ne každá stará sklenka je automaticky poklad, to je fér říct. Když ale doma najdete kompletní a zachovalou sadu, může jít o příjemné překvapení. U zajímavějších kolekcí se ceny pohybují v řádu tisíců korun, výjimečné kusy se na specializovaných aukcích prodaly i za vyšší částky.

Je tu ale i praktická stránka věci. Pokud z nich pijete denně, riskujete poškození. A sběratelský trh je na stav docela přísný – i malý oťuk dokáže cenu srazit víc, než by člověk čekal. Někdy proto dává smysl sadu uložit a na běžné používání pořídit jinou, klidně novou.

Staré sklo tak není jen nostalgie po době, která už je pryč. Připomíná éru, kdy i sériová výroba měla ambici na estetiku a kvalitu. A právě tahle kombinace dnes z nenápadné skleničky dělá věc, která může mít větší hodnotu, než se zdá. Možná ji máte doma a ani o tom nevíte.

Zdroje: aukro.cz, artmuseum.cz, moravska-galerie.cz, antiquities.cz