Kabarety: Od nízké zábavy k populárnímu a kulturně významnému fenoménu

Ještě nedávno se na něj dívali s despektem – jako na cosi lehce nemravného, výstředního, pro „ty z Montmartru“. Dnes je kabaret zase v kurzu. A nejen v Paříži. Všude: v hudbě, filmu, módě i na Instagramu.

Kabaret: když Paříž nespí

Kabaret má srdce v Montmartru. Ulice plné umělců, šansonů, červených lamp a cigaretového kouře. Právě tam se v roce 1889 otevřel slavný Moulin Rouge – místo, kde se víno pilo po litrech, ženy tančily can-can a publikum se smálo, pískalo, tleskalo i žaslo. Kabaret nebyl jen o zábavě. Byl to ventil. Pro lidi, co nechtěli být jen šedou součástí všedního dne.

Kromě tance a zpěvu se tu dělala satira, politika i poezie. A často i to, co se jinde neříkalo nahlas. Někdo v tom viděl umění, jiný morální zkázu. Tak to ostatně bývá vždycky, když se někde děje něco živého.

Burleska: opona se zvedá, morálka padá

Zatímco v Paříži frčel kabaret, Amerika si našla svou vlastní cestu: burlesku. Tahle show byla ještě o chlup drzejší. Víc nahoty, víc nadsázky, víc karikatury. Ale i tady šlo hlavně o odvahu. Smát se pravidlům, hrát si s tím, co „se má“ a co „už ne“.

Burleska se časem vrátila zpátky do Evropy – jako bumerang s flitry. Dnes se mluví o „neo-burlesce“, kde performeři různých těl, pohlaví i identit vystupují s noblesou i nadhledem. Už to není jen o striptýzu. Je to o příběhu, postoji a o tom, že být sám sebou je dost sexy.

Kabaret a popkultura: tanec mezi světly reflektorů

Pokud vám slovo „kabaret“ evokuje jen historickou fotku s tanečnicí ve flitrovém korzetu, zkuste si pustit třeba Moulin Rouge! s Nicole Kidman. Kabaretní svět tam dostal nový kabát – barevný, šílený, výpravný. Nebo si vzpomeňte na klasiku s Lizou Minnelli – Cabaret z roku 1972. Víc než muzikál. Spíš hořkosladká připomínka toho, jak se svět mění – a jak kabaret umí tyhle změny zachytit s nadhledem i bolestí.

A pak tu máme popmusic. Lady Gaga? Celá kariéra jako kabaretní show. Madonna? Zbožňuje tenhle styl odjakživa. Christina Aguilera? Zpívala přímo v burlesce. Kabaret se dostal do vizuálního jazyka popu – jako symbol extravagance, odvahy a pořádné show.

Dnešek? Méně kouře, víc zážitku

Co se změnilo? Dnešní kabaret není jen nostalgická hra na staré časy. Je to živý organismus. V Paříži si pořád můžete zajít na revue s péřovými vějíři a šampaňským. Ale jinde kabaret získává úplně nové tváře. Třeba v New Yorku se odehrává přímo mezi stoly, s publikem v roli spolupachatelů. Nikdo už nesedí tiše ve tmě. Jste uvnitř. Cítíte to. Kabaret už není kulisa – je to zážitek.

A co víc – není to už jen o ženách v korzetech. Na scénu vstupují drag queens, queer umělci, nebinární performeři. Kabaret dneška je pestrý. Jako život sám. A právě proto mluví k tolika lidem.

Proč to pořád funguje?

Kabaret má něco, co se dnes hledá těžko: autenticitu. Není to digitální pozlátko. Je to syrové, vtipné, někdy trochu trapné – ale pravdivé. Je to místo, kde se člověk může smát i stydět, tleskat i kroutit hlavou. A hlavně – kde se může na chvíli přestat kontrolovat.

Je to prostor svobody. Víc než koncert, víc než divadlo. Kabaret nepotřebuje efekty. Stačí pohled, gesto, jeden verš. A zbytek se stane mezi vámi a jevištěm. Intimně, nečekaně, naplno.

Závěr? Kabaret žije. A možná víc než kdy dřív

Ať už sedíte v pařížském Moulin Rouge, nebo sledujete kabaretní styl v klipu na YouTube – je to pořád tentýž duch. Duch svobody, nadsázky, radosti z toho být jiný. Kabaret ukazuje, že to, co bývalo „pokleslé“, může být ve skutečnosti nesmírně chytré. A že největší show se někdy odehrává na místě, kde se nikdo nebojí být sám sebou.

Zdroj: space.cuni.cz, plus.rozhlas.cz