Jednoduchý způsob, jak obnovit poškrábanou teflonovou pánev

Stojíte nad dřezem, v ruce držíte svou kdysi oblíbenou pánev a smutně sledujete, jak se dříve hladký povrch mění v mapu bitevního pole? Vajíčka se lepí, maso se trhá a vy přemýšlíte, jestli má ten kus nádobí ještě místo ve vaší kuchyni, nebo patří rovnou do popelnice. Internet je plný zaručených triků, jak teflonovému povrchu vrátit zašlou slávu, ale jen jedna metoda, která skutečně vychází z principů chemie a fyziky, i když má svá striktní omezení, by mohla pomoci.

Do kuchyně často pořizujeme nepřilnavé nádobí. Jenže často se stává, že povrch pánve přestane plnit svou funkci, ať už z důvodu poškrábání nebo proto, že je její povrch zanesený mikroskopickými vrstvami připáleného tuku a zbytků jídla, které běžným mytím nelze odstranit. V takovém případě lze ještě pánev zachránit obnovou polymerní vrstvy, jednodušeji řečeno vypálením olejem. Tento proces, používaný spíše u litinového nádobí, může v omezené míře pomoci i teflonu, tedy pokud nemá hluboké mechanické poškození. A než se do akce pustíte, je nutné pánev zbavit nánosů, které nejsou okem viditelné.

Kyselá lázeň jako první krok k záchraně

Než začnete obnovovat nepřilnavost, dokonale povrch očistěte od zbytků olejů. Tyto neviditelné vrstvy často lepí potraviny a vyvolávají mylný dojem, že teflon dosloužil. Osvědčila se nám směs vody a běžného kvasného octa v poměru 2:1. Směs nalijte do pánve, přiveďte k varu a nechte ji přibližně deset minut probublávat. Kyselina octová zreaguje s usazenou mastnotou a naruší vazby, které drží připáleniny.

Horkou směs vylejte a připravte si jedlou sodu. Vlhkou houbičkou se sodou vytvořte pastu a jemně, ale důkladně vydrhněte vnitřek nádoby. Soda teflon nepoškrábe, ale spolehlivě odstraní vše, co ocet uvolnil. Teprve nyní přichází na řadu olej.

Princip vypálení olejem na teflonovém povrchu

Samotný trik s olejem je v podstatě pokusem o vytvoření nové, dočasné ochranné vrstvy, která vyplní mikroskopické póry a drobné oděrky v polymeru. Po důkladném umytí a osušení pánve naneste papírovou utěrkou tenkou vrstvu rostlinného oleje s vysokým kouřovým bodem. Pánev poté zahřejte na sporáku na střední teplotu.

Cílem není olej spálit na uhel, ale nechat ho polymerovat a spojit se s povrchem. Jakmile se z pánve začne mírně kouřit, stáhněte ji z ohně a nechte přirozeně vychladnout. Zbytky oleje vytřete do sucha. Tento proces může krátkodobě obnovit hydrofobní vlastnosti povrchu a vaše ranní míchaná vajíčka budou opět klouzat po dně jako tanečníci na ledě. Je však důležité si uvědomit, že u teflonu, na rozdíl od litiny, se olej do materiálu nevsákne trvale. Jde o povrchovou úpravu, která vydrží několik použití a poté se musí opakovat.

Mléko, sůl a cukr: Proč nevěřit babským radám

Internetové diskuze jsou plné alternativních metod, které slibují zázraky s pomocí surovin ze spíže, ale z hlediska chemie jsou tyto rady často nesmyslné, nebo dokonce kontraproduktivní. Často skloňovanou metodou je vyvařování mléka, které má údajně „zacelit“ škrábance proteiny. Pravda je taková, že mléčné bílkoviny se při vysoké teplotě spálí a vytvoří na dně pánve vrstvu uhlíku, která se bude lepit ještě více než původní poškozený povrch.

Podobně nefunkční je drhnutí hrubozrnnou solí. Zatímco u litinových pánví sůl pomáhá odstranit nečistoty, měkký teflonový povrch by krystaly soli nenávratně poškrábaly a celou situaci jen zhoršily. Cukr, který při zahřátí karamelizuje, je pak přímou cestou k tomu, abyste pánev mohli rovnou vyhodit, protože odstranit připečený karamel z narušeného teflonu bez dalšího poškození je prakticky nemožné.

Neriskujte své zdraví

I když postup s octem a olejem pomůže mírně opotřebované pánvi, hluboké vrypy odhalující kov nebo loupající se povrch značí konec životnosti. Vyměňte pánev. Jediná prasklina v teflonu uvolní do jídla tisíce až miliony mikroplastů a nanoplastů. Ještě vážnější riziko představují uvolněné chemické látky. Teflon zůstává stabilní a bezpečný, jen dokud si zachová celistvost a nepřehříváte ho. Narušená struktura však propouští látky do potravin. Vaření na silně poškrábané pánvi nestojí za zdravotní rizika.

Chyby při údržbě

Mnoho lidí si zničí pánev neúmyslně dávno před koncem její přirozené životnosti, která se u teflonu pohybuje obvykle mezi jedním až pěti lety. Největším nepřítelem je myčka nádobí. Agresivní detergenty a vysoké teploty vody v kombinaci s dlouhými mycími cykly pomalu, ale jistě degradují nepřilnavou vrstvu. I když výrobce uvádí, že je nádobí vhodné do myčky, ruční mytí měkkou houbičkou prodlouží jeho životnost několikanásobně. Dalším prohřeškem je používání kovového náčiní.

I když jsou povrchy čím dál odolnější, vidlička nebo kovová obracečka vždy napáchají nevratné škody. Stejně tak jim ubližují teplotní šoky, třeba když vložíte rozpálenou pánev pod proud studené vody, dojde ke kroucení kovu a vzniknou mikroskopické praskliny v povrchové úpravě. A jakmile je povrch jednou mechanicky narušen, cesta do obchodu pro nový kus je nevyhnutelná. Vaše zdraví a kvalita jídla za to stojí víc než ušetřených pár stovek.

Zdroje: hexclad.com, simplyrecipes.com, businessinsider.com, nytimes.com