Ikonická Astrid Lindgrenová: Slavná spisovatelka se zasadila o zákaz fyzického trestání dětí

Než začala měnit svět dětské literatury, bojovala sama s realitou, která by zlomila nejednoho dospělého. Astrid Lindgren nebyla jen autorkou Pippi Dlouhé punčochy – byla taky hlasem dětí, zvířat a zdravého rozumu.

Dřív než přišla Pippi

Když se řekne Astrid Lindgren, většině z nás se okamžitě vybaví Pippi – svobodomyslná holka s copánky, která zvedá koně jednou rukou. Ale málokdo ví, že sama Astrid měla k idylickému dětství později hodně daleko. Narodila se v roce 1907 ve Vimmerby, na švédském venkově. Odtud pochází většina jejích kulis – statky, lesy, zvířata, červené dřevěné chalupy.

Po škole začala psát do místních novin. Zamilovala se do šéfredaktora, který byl ovšem ženatý. Výsledkem byl syn Lars. Astrid tehdy odešla do Stockholmu a sama se vyučila stenografkou, aby se dokázala uživit. Malého Larse dala do pěstounské péče v Dánsku – neměla jinou možnost. V té době to bylo velké stigma. Ale ona to zvládla. Dojížděla za ním, šetřila, a nakonec si ho vzala zpět k sobě. Tenhle raný zápas o dítě i nezávislost ji formoval víc, než si možná sama připouštěla.

Příběh, který vznikl z horečky

Když se jí narodila dcera Karin, napsala jí jednoho dne při nemoci na přání příběh o “Pippi Långstrump”. Astrid si to jméno vymyslela na místě. Karin ho chtěla slyšet znovu a znovu, až to Astrid přimělo začít ho sepisovat.

První verzi rukopisu nakladatelé odmítli – přišla jim moc divoká. Ale ona rukopis přepracovala a v roce 1945 se Pippi objevila v knihkupectvích. Způsobila doslova literární výbuch. Ne všechny reakce byly pozitivní – někteří učitelé ji označili za vzor neukázněnosti. Jenže děti ji milovaly. A to bylo důležité.

Pak přišly další postavy – Emil z Lönnebergy, Ronja, Bratři Lví srdce. Všechno postavy, které měly odvahu být jiné, žít po svém a klást otázky.

Když se ozve člověk, kterého poslouchá celý národ

Astrid ale nebyla jen spisovatelkou, která psala pro děti. V 70. letech si spočítala, že kvůli daním by měla státu odevzdat víc, než vydělala – 102 %. Napsala proto satirický příběh „Pomperipossa v Monismanii“, který otiskl deník Expressen. A tehdy se začaly dít věci. Text vyvolal debatu, která přerostla ve veřejné pobouření a nakonec přispěla i k pádu tehdejší švédské vlády. Ano – spisovatelka dětských knih ovlivnila chod země.

Její zájem ale nesahal jen k daním. Dlouhodobě bojovala i za práva zvířat – a úspěšně. Zasloužila se o přijetí zákona, který zaručoval důstojnější podmínky pro hospodářská zvířata. A pokud jde o děti? V roce 1978 pronesla při přebírání prestižní mírové ceny projev „Nikdy násilí!“, ve kterém apelovala na zákaz fyzických trestů. Vznikl zákon – jeden z prvních na světě – který tělesné tresty dětí skutečně zakázal.

Citáty, které přežily autorku

Astrid byla přímočará. Když něco cítila, řekla to naplno. Tady pár jejích výroků, které by se měly tesat do kamene:

• „Děti mají dostat stejnou míru lásky, důvěry a respektu jako dospělí.“
• „Nejdřív musí být člověk člověkem – pak teprve může být politikem, funkcionářem nebo novinářem.“
• „Pippi nechtěla dospět. Nechtěla platit daně a mít kuří oka.“

Nezůstala jen v knihách

Astrid Lindgren zemřela v roce 2002. Bylo jí 94 let. A ačkoliv je fyzicky pryč, pořád je všude – v knihovnách, ve filmech, v citátech, v zákonech i v tom, jak dnes Švédsko přemýšlí o dětech. Její knihy se přeložily do skoro stovky jazyků a prodaly se ve více než 165 milionech výtisků. Ale její největší odkaz? Naučila svět, že dětský pohled není méněcenný. Naopak – často je moudřejší než ten dospělý.

Zdroj: medium.seznam.cz, blog.idnes.cz, Respekt