Hodiny z bytu dědečka mohou mít pro sběratele značnou cenu. Některé varianty se prodávají i za statisíce.

Staré hodiny po prarodičích často končí zapomenuté ve sklepě nebo odložené na chalupě. Přitom právě tam může být kus, který má dnes pro sběratele překvapivě vysokou cenu. Aukční domy v poslední době mluví o tom, že zájem roste a některé modely se bez větší námahy dostanou na částky v řádu desítek tisíc korun.

Trh se starožitnostmi se po slabších letech znovu probouzí a mechanické hodiny si drží své místo. Podle údajů z Aukra patří dlouhodobě mezi vyhledávané položky. Největší zájem je o kusy z 19. století a z období první republiky, i když rozhodně neplatí, že čím starší, tím dražší.

Nejde jen o věk. Sběratelé řeší značku výrobce, původnost dílů i technický stav. Zásadní je také dochovaný ciferník nebo původní kyvadlo. To, co laik považuje za obyčejně oprýskanou skříň, může být pro znalce poctivá hodinářská práce s originálním strojkem.

Největší zájem je o prvorepublikové a vídeňské kusy

Vyhledávané jsou takzvané vídeňské regulátory – nástěnné kyvadlové hodiny s prosklenou skříní a přesným mechanismem. Vyráběly se už od poloviny 19. století a šířily se po celé monarchii. Pokud zůstaly v původním stavu, bez větších zásahů, může se jejich cena pohybovat zhruba mezi 15 až 40 tisíci korunami. Někdy i víc, záleží na konkrétním provedení.

Podobně jsou na tom stolní nebo krbové hodiny z první republiky. Často nesou jména německých či francouzských výrobců, například Junghans nebo Gustav Becker. Právě značka bývá klíčová. Obvykle ji najdete vyraženou přímo na strojku uvnitř hodin, někdy je ale sotva čitelná.

Co rozhoduje o ceně starých hodin

Podle Asociace starožitníků hraje zásadní roli originalita. Vyměněný strojek, nový ciferník nebo přebroušená a znovu lakovaná skříň – to všechno cenu snižuje. Renovace sice může hodiny „zkrášlit“, jenže sběratelé většinou chtějí autentický stav, i se stopami času.

Důležitý je i samotný pohon. Mechanické hodiny na pružinu nebo závaží mají obecně vyšší hodnotu než mladší bateriové modely. Princip je vlastně jednoduchý, ale technicky propracovaný: energie se uvolňuje postupně a přes soustavu kol pohání celý mechanismus. A právě tahle složitost dělá ze starých strojků něco víc než jen dekoraci.

Roli hraje také vzhled. Art deco kousky z meziválečného období dnes dobře zapadnou i do moderních interiérů. Čisté linie, ořechová dýha, mosazné prvky – to všechno může cenu posunout výš. Není to ale pravidlo, někdy rozhodne detail.

Pozor na neodborné zásahy

Lidé se často pustí do oprav sami. Vyčistí strojek, vymění součástku, přelakují skříň. Jenže takový zásah může historickou hodnotu nenávratně snížit, i když to bylo myšleno dobře. Restaurátoři proto doporučují nejdřív konzultaci s odborníkem, ideálně hodinářem s praxí.

Nejste-li si jistí původem hodin, řešením je znalecký posudek. Aukční domy nebo specializovaní starožitníci dokážou podle konstrukce a sériového čísla určit přibližné stáří i výrobce. U zachovalých kusů s kompletním mechanismem se investice do posudku většinou vyplatí.

Na výslednou cenu má vliv i způsob prodeje. V aukci může částka při větším zájmu vystoupat poměrně vysoko, někdy překvapivě. Přímý výkup v bazaru bývá jistější, ale obvykle méně výhodný. Aukce navíc negarantuje úspěch a chce to trochu trpělivosti, někdy i nervy.

Jak poznat, že máte doma cenný kus

Zpozornět byste měli ve chvíli, kdy hodiny splňují několik základních znaků:

• mají mechanický strojek a nejsou napájené baterií,
• nesou čitelnou značku výrobce (na strojku či ciferníku),
• dochovalo se původní kyvadlo i ciferník,
• skříň není výrazně poškozená, ani amatérsky přelakovaná.

Samozřejmě, ne každé staré hodiny jsou poklad. Přesto se vyplatí je nepodceňovat. Dřív než je odvezete do sběrného dvora nebo odložíte k popelnici, zkuste se poradit s někým, kdo se v oboru vyzná. Možná zjistíte, že obyčejné tikání z dědečkova bytu má dnes cenu, kterou byste nečekali.

Zdroje: aukro.cz, asociacestarozitniku.cz, sberatel.info, antiquestradegazette.com