Filmový déšť: Herec se občas zmokne vodou z hadice, jindy je efekt vytvořen digitálně.

Představte si romantickou scénu – dva lidé stojí v dešti, drží se za ruce a kapky kolem nich bubnují o asfalt.

Vypadá to dokonale, ale hádejte co? Většinou to není skutečný déšť. Většinu filmových lijáků má na svědomí technika, nikoli příroda. A když náhodou začne pršet samo od sebe? To tvůrce spíš naštve než potěší – přírodní déšť je totiž pro kamery příliš jemný a nevypadá dobře.

Jak to dělají?

Aby byl déšť na plátně vidět, používají filmaři speciální dešťové rampy s hadicemi a tryskami. Ty jsou napojené na vodní nádrže nebo přívod vody a chrlí proudy, které jsou hustší než běžný déšť. Proud vody navíc často směřuje šikmo, aby připomínal vítr, a filmaři si hlídají, aby kapky byly dost velké a dobře se leskly v kameře.

Často se také nasvítí kapky zezadu silnými reflektory, protože bez světla by nebyly vidět skoro vůbec. Díky tomu má filmový déšť tu typickou „jiskru“, která ve skutečnosti působí mnohem dramatičtěji než obyčejný liják.

Skutečný déšť je problém

Možná vás překvapí, že když při natáčení přijde přirozený déšť, štáb se často schová a čeká, až přejde. Proč? Protože kapky jsou příliš malé a kamera je nezachytí. Navíc je přírodní déšť nekontrolovatelný – někdy prší víc, někdy míň, a když v jedné scéně hrdinové promočí na kůži a v další jsou zase suší, působí to směšně.

Proto se filmaři raději spolehnou na své rampy a hadice. Mají tak jistotu, že déšť bude vždycky vypadat stejně a herci nebudou promrzlí k smrti, protože mezi záběry jim kostyméři nosí suché oblečení a přikrývky.

V posledních letech se ale čím dál častěji používají digitální efekty. Déšť se prostě přidá až v počítači při postprodukci. Výhoda? Herci nejsou promočení a natáčení není závislé na počasí. Nevýhoda? Diváci mají občas pocit, že něco nesedí – digitální kapky bývají příliš pravidelné a postrádají tu náhodnost a chaos skutečného lijáku. Většina filmařů se proto snaží najít kompromis – jemný „skutečný“ déšť na place a digitální úpravy, které ho zahustí tam, kde je potřeba.

Ne všichni herci jsou z toho nadšení

Možná to vypadá romanticky, ale natáčet scénu v dešti není žádný med. Voda z rampy je často ledová, herci stojí hodiny promočení a navíc musí předstírat, že jim to vůbec nevadí. Někteří proto upřednostňují digitální déšť, který jim ušetří nachlazení a zničené účesy.

Zajímavostí je, že některé slavné scény, které vypadají jako v prudké průtrži mračen, se ve skutečnosti natáčely za úplného sucha – ve studiu se pak přidaly jen zvuky deště a obraz se digitálně „rozpršel“.

Příště budete vědět

Až budete koukat na film a říkat si, jak krásně vypadá ten déšť, vzpomeňte si: pravděpodobně to je zásluha několika hadic, ramp, reflektorů a lidí, kteří se snažili vytvořit perfektní iluzi. Anebo to celé zařídil šikovný grafik u počítače. V každém případě – nic z toho, co vidíte, není náhoda.

Zdroj: reddit.com, quora.com, Českobudějovický deník