Evropu čekají nové výzvy, které mohou mít výrazný dopad i na Česko.

Evropská ekonomika vstupuje do další fáze nejistoty. Slabší růst, pořád relativně drahé energie a k tomu geopolitická rizika – to vše vytváří směs, kterou mohou domácnosti i firmy pocítit už v průběhu letošního roku.

Podle zimní prognózy Evropské komise zůstává tempo růstu eurozóny spíše vlažné. Německo, klíčový obchodní partner České republiky, se dle údajů Destatis pohybuje těsně nad hranou recese. A pokud německý průmysl ztratí dech, české exportní podniky to zpravidla poznají velmi rychle. Více než sedmdesát procent výkonu tuzemské ekonomiky totiž souvisí s vývozem.

Do toho vstupuje napětí ve světovém obchodě a kolísání cen energií. Plyn sice už nestojí tolik co v krizovém roce 2022, jenže podle Mezinárodní energetické agentury jsou ceny v Evropě stále výš než ve Spojených státech. To je handicap, který se promítá do nákladů průmyslu i jeho konkurenceschopnosti.

Slabý růst a závislost na exportu

Česko patří k nejotevřenějším ekonomikám v rámci EU. Jakmile ochladne zahraniční poptávka, domácí výroba zpomalí – někdy až překvapivě rychle. Data Eurostatu ukazují, že průmyslová produkce v eurozóně v posledních měsících spíš přešlapuje na místě. Výroba strojů nebo chemický průmysl dokonce hlásí méně nových zakázek.

Ekonomové z OECD dlouhodobě upozorňují na ještě jeden problém: nízké investice a slabší produktivitu. Ta jednoduše řečeno říká, kolik hodnoty vytvoří pracovník za hodinu. Pokud stagnuje, prostor pro růst mezd i další rozvoj firem se zužuje. A to je začarovaný kruh, ze kterého se nevystupuje snadno.

Energie a ceny zůstávají citlivým tématem

Energetická krize už sice není každodenním titulkem, strukturální potíže ale nezmizely. Evropa během krátké doby omezila dovoz ruského plynu a nahradila jej LNG z jiných částí světa. Ten je ovšem dražší a víc závislý na globální poptávce. Stačí chladnější zima v Asii – a ceny se mohou znovu rozkolísat.

Vyšší ceny energií se postupně propsaly do zboží i služeb. Inflace podle Eurostatu sice polevila, Evropská centrální banka však držela úrokové sazby výše a déle, než mnozí čekali. Úvěry tak zůstaly dražší, což brzdí investice do bydlení i modernizace podniků. Není to vidět hned, ale efekt se sčítá.

Pro české prostředí to znamená dvojí tlak. Firmy platí víc za vstupy a zároveň narážejí na opatrnější zákazníky. Domácnosti zase odkládají větší nákupy, případně hledají levnější alternativy. Maloobchodní tržby podle ČSÚ sice mírně rostou, návrat k předkrizovému tempu je však pozvolný a nejistý.

Demografie a pracovní trh

Do ekonomických potíží vstupuje i demografie. Podíl lidí v produktivním věku se v Evropě postupně snižuje, jak dlouhodobě připomíná Eurostat. Méně pracujících znamená nižší daňové příjmy a větší nároky na důchodové systémy. Česká republika na tom není jinak.

Nedostatek zaměstnanců dnes hlásí průmysl, stavebnictví i zdravotnictví. Automatizace může část problému řešit, jenže vyžaduje kapitál a kvalifikované lidi. Pokud se nepodaří zvýšit produktivitu a zapojit víc osob na pracovní trh – třeba rodiče malých dětí nebo starší ročníky – tlak na veřejné finance se bude spíš zvyšovat než naopak

Geopolitika jako faktor nejistoty

Válka na Ukrajině, napětí na Blízkém východě i obchodní spory mezi velmocemi vytvářejí prostředí, v němž se plánuje obtížně. Firmy odkládají rozhodnutí, investice se rozfázovávají. Mezinárodní měnový fond opakovaně varuje, že fragmentace světového obchodu může ubrat globálnímu růstu několik desetin procentního bodu. Pro exportně orientované země je to citelná zpráva.

Česká ekonomika může část rizik tlumit důrazem na inovace a vyšší přidanou hodnotu výroby. Méně objemu, více sofistikovanosti – to je směr, o kterém se mluví už roky. Patří sem i rychlejší výstavba energetické infrastruktury a podpora výzkumu. Bez toho se konkurenceschopnost bude udržovat těžko.

Následující měsíce napoví, zda se Evropě podaří projít tímto obdobím bez výraznějšího ochlazení. Pro české firmy i domácnosti bude klíčové sledovat nejen domácí rozhodnutí, ale i dění za hranicemi. Právě tam se totiž často rozhoduje o tom, jak silná ta další vlna problémů nakonec opravdu bude.

Zdroje: ec.europa.eu, eurostat.europa.eu, oecd.org, imf.org, czso.cz