Důchodce vyhrál právní spor proti státu. Verdikt může ovlivnit tisíce dalších občanů.

Spor jednoho seniora se státem skončil výsledkem, který málokdo čekal. Muž se pustil do boje kvůli výši svého starobního důchodu – a soud mu nakonec přisvědčil.

Vadilo mu, jakým způsobem Česká správa sociálního zabezpečení započítala jeho odpracované roky a výdělky z doby před rokem 1989. Tvrdil, že přiznaná částka neodpovídá tomu, co skutečně vydělával. Úřad trval na svém výpočtu, a tak věc doputovala k soudu.

Po prostudování archivních dokumentů i evidenčních listů dospěl soud k závěru, že při hodnocení některých dob pojištění došlo k chybě. Nešlo přitom o drobnost, ale o položky, které měly na výslednou částku citelný vliv.

Podle dat Ministerstva práce a sociálních věcí lidé každoročně podávají tisíce námitek proti rozhodnutí o důchodu. Jen zlomek z nich se však dostane tak daleko, aby o nich rozhodoval soud. Tento případ je výjimečný právě tím, že soud poměrně jasně popsal, kde se úřad spletl – a uložil mu věc napravit.

Co soud označil za chybu

Jádrem sporu byly takzvané vyloučené doby. To jsou období, která se nezahrnují do průměru příjmů, protože by jej jinak zbytečně snižovala – typicky nemoc nebo péče o dítě. Pokud se s nimi pracuje nesprávně, může výsledný důchod vyjít nižší, než by měl být.

Soud upozornil, že některé doložené příjmy zůstaly mimo výpočet, přestože pro jejich započtení existovaly podklady. Zároveň zdůraznil, že stát nemůže přenášet odpovědnost za neúplné archivy jen na žadatele. Jinými slovy: pokud dokumenty chybí vinou historické evidence, nemá na to doplácet občan.

Proč může mít rozhodnutí širší dopad

Rozsudek stojí na výkladu zákona o důchodovém pojištění, který se nemusí týkat jen tohoto jediného případu. Pokud by se ukázalo, že úřady postupovaly obdobně i jinde, mohou se další lidé domáhat přepočtu své penze. Samozřejmě, každý spor je jiný, ale precedent hraje roli.

Veřejný ochránce práv už dříve upozorňoval, že chyby ve výpočtech vznikají i kvůli špatné komunikaci mezi úřady a žadateli. Někdy stačí, že člověk včas nedodá chybějící doklad – a část nároku se ztratí. Ne vždy vlastní vinou.

Důležitým pojmem v celé věci je osobní vyměřovací základ. Jde o průměr příjmů, ze kterých bylo odváděno pojistné. Čím delší doba pojištění a vyšší výdělky, tím lépe. Pokud ale některé příjmy v evidenci chybí, průměr se sníží a s ním i důchod. Právě tady podle soudu nastal problém.

Na co si dát pozor při žádosti o důchod

Lidé, kteří se na penzi teprve chystají, by podle odborníků neměli nic nechávat na poslední chvíli. Vyplatí se:

• ověřit si evidenci dob pojištění s předstihem, klidně několik let před odchodem do důchodu,
• uschovat pracovní smlouvy a mzdové listy – zejména z 90. let, kde bývá evidence neúplná,
• při nesouhlasu podat námitku do 30 dnů od doručení rozhodnutí.

Lhůta je poměrně krátká a když uteče, situace se řeší mnohem hůř. Někdy i zbytečně složitě.

Co mohou lidé dělat nyní

Samotný rozsudek automaticky neznamená, že se ostatním důchod zvýší. Každý, kdo má pochybnosti o správnosti výpočtu, musí podat vlastní žádost o přezkum. Bez toho se věc znovu neotevře.

Podstatné ale je, že soud jasně řekl, že úřady mají povinnost vyhodnotit všechny dostupné důkazy a nemohou bez vysvětlení odmítnout relevantní podklady. To je vzkaz, který přesahuje jeden konkrétní spor.

Pro lidi ve věku třicet až padesát let je to možná nenápadná připomínka: pracovní historii je dobré hlídat průběžně. Digitalizace sice pokročila, jenže starší záznamy často existují jen na papíře. A když se po letech ztratí, dokazování bývá složité, někdy až nepříjemně.

Příběh seniora ukazuje, že bránit se má smysl. Nejde o žádný boj proti systému – spíš o to, aby stát dodržoval vlastní pravidla. V případě důchodu může i rozdíl v řádu tisícikorun měsíčně rozhodnout o tom, jak klidné stáří člověk bude mít.

Zdroje: mpsv.cz, cssz.cz, ochrance.cz, nsoud.cz