Češi nahrazují tůje různorodějšími živými ploty. Tato rostlina roste rychle a má příjemnou vůni.

Túje byly roky téměř povinnou výbavou českých zahrad. Dnes je ale stále víc lidí vykopává a rozhlíží se po něčem zajímavějším. Chtějí plot, který nebude jen zelenou zdí, ale přinese i vůni, květy a trochu života.

V zahradnictvích je to vidět docela jasně. Zákazníci se ptají na druhy, které lépe zvládají sušší léta a rozmary počasí, které poslední roky přicházejí častěji než dřív. Túje s mělkými kořeny při delším suchu rychle ztrácí barvu, větve hnědnou a jakmile zeslábnou, objeví se plísně nebo další choroby.

Odborníci z Výzkumného ústavu Silva Taroucy dlouhodobě upozorňují, že druhově pestré výsadby jsou stabilnější. Nejde jen o vzhled. Smíšené keře podporují hmyz i ptáky a celá zahrada pak funguje přirozeněji, i když to na první pohled není tak „učesané“.

Proč túje pomalu mizí ze zahrad

Dřív rozhodovala hlavně rychlost. Túje vyrostly během pár let do neprůhledné stěny a člověk měl klid od zvědavých pohledů sousedů. Péče byla minimální, občasný řez a hotovo. Jenže klima se mění a s ním i nároky na výsadbu.

Horká léta střídají mírné zimy bez sněhu, půda vysychá. Kořeny tújí jdou mělce, takže si s nedostatkem vody moc neporadí. A jednotvárná stěna navíc nenabízí téměř nic opylovačům ani ptactvu. Jeden druh, jedna barva, jeden efekt.

Bobkovišeň jako voňavější a svižná náhrada

Do popředí se tak dostává bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus). Stálezelený keř, který umí vytvořit hustý plot a přitom nepůsobí tak fádně. Podle odrůdy dorůstá zhruba dvou až čtyř metrů a ročně klidně přidá i několik desítek centimetrů, někdy kolem čtyřiceti.

Listy jsou tmavě zelené, lesklé a na dotek pevné. Někomu připomínají vavřín – odtud i název vavřínovec. Na jaře se objeví bílé hrozny květů, které jemně voní. Není to omamná vůně, spíš nenápadná, ale když projdete kolem, všimnete si jí.

Květy lákají včely a další hmyz. A to není detail. Bez opylovačů by úroda na ovocných stromech byla rok od roku slabší, takže každý kvetoucí keř má v zahradě svůj význam.

Bobkovišeň snese polostín i plné slunce, dobře reaguje na řez a dá se udržet v kompaktním tvaru. V prvních letech po výsadbě ale potřebuje pravidelnou zálivku, jinak zakoření jen mělce. Jakmile se uchytí, zvládá přísušky o něco lépe než túje, i když úplné sucho ráda nemá.

• rychlý růst a husté olistění
• jarní kvetení s jemnou vůní
• možnost tvarování podle potřeby

Při výběru kultivaru se vyplatí trochu pátrat. Odrůdy Herbergii nebo Novita patří k těm odolnějším a osvědčily se i v chladnějších oblastech. Důležitá je také půda – ideálně s dostatkem kompostu a organické hmoty, která udrží vláhu déle.

Na co si dát pozor a jak plot oživit

Je fér zmínit i stinné stránky. Listy a semena bobkovišně obsahují látky, které mohou být při požití jedovaté. Pokud máte malé děti nebo psa, je dobré na to myslet. Při běžném dotyku se ale není čeho obávat.

Zahradníci často doporučují nekončit u jednoho druhu. Smíšený živý plot bývá odolnější a zajímavější během celého roku. K bobkovišni se hodí třeba:

• muchovník, který na jaře kvete a v létě plodí,
• ptačí zob pro hustotu a nenáročnost
• tavolník s barevnými listy.

Taková kombinace nabídne květy postupně, na podzim i barvy a plody pro ptáky. Zahrada pak nepůsobí jako zelená kulisa, spíš jako živý prostor, kde se pořád něco děje.

Starý plot z tújí je lepší měnit postupně. Připravit půdu, přidat kompost, zkontrolovat jestli voda někam neodtéká příliš rychle. Sazenice se vysazují nejčastěji na jaře nebo na podzim, kdy není extrémní horko ani mráz. První dva roky rozhodnou víc, než si mnozí myslí.

Možná i proto dnes bobkovišeň vítězí. Nabídne soukromí, relativně rychle vyroste a ještě přidá květy a vůni. To je víc, než dokáže obyčejná řada tújí.

Zdroje: vukoz.cz, zahradnictvi-flos.cz, rhs.org.uk, ceskatelevize.cz