Během návštěvy rodiny jsem objevila, že mají WhatsApp skupinu, do které mě nezvali.

Rodinné skupiny v mobilech dnes fungují skoro jako další místnost v bytě. Sdílí se v nich fotky dětí, řeší narozeniny, někdy i úplné drobnosti. Možná právě proto zabolí, když člověk zjistí, že existuje skupina, kde se ostatní domlouvají – a on v ní není.

Pražačka, která si nepřála zveřejnit jméno, na to přišla vcelku nevinně. U bratra doma si všimla, jak mu na displeji naskočila krátká zpráva od rodičů. Aplikace, kterou používají všichni, ale název skupiny jí vůbec nic neříkal. Chvíli trvalo, než jí došlo, že se tu odehrává komunikace, z níž ji rodina z nějakého důvodu vynechala.

Podobné situace se většinou neprobírají nahlas, přesto nejsou nijak ojedinělé. Podle socioložky Hany Slačálkové z Masarykovy univerzity přiznalo už před dvěma lety přes čtvrtinu dotázaných, že u nich doma existuje komunikační prostor, o kterém nevědí všichni. A jak rodiny víc spoléhají na rychlé zprávy místo klasického rozhovoru, roste i citlivost na takové momenty.

Proč rodiny vytvářejí uzavřené skupiny

Psychologové se shodují, že důvody bývají zpravidla prozaičtější, než se zdá. Lidé chtějí mít plánování jednodušší, přehlednější a bez zbytečných debat. Podle klinického psychologa Tomáše Holana z Národního ústavu duševního zdraví ale může mít tento přístup opačný efekt. Když někdo zjistí, že byl z rodinné komunikace vynechán, dotkne se ho to často mnohem víc, než by čekal.

Pro řadu lidí nejde o technickou maličkost, ale o velmi osobní signál. Vyřazení z rodinné skupiny si automaticky vyloží jako známku toho, že s nimi ostatní nechtějí řešit důležité věci. Studie časopisu Journal of Social and Personal Relationships navíc ukazuje, že mozek reaguje na online vyloučení podobně jako na fyzickou bolest. Nejde tedy o přecitlivělost, ale o přirozenou reakci organismu.

Výzkumy také naznačují, že podobné uzavřené komunikační kanály vznikají nejčastěji z obavy před hádkou. Jenže snaha vyhýbat se konfliktům někdy vede k jejich přesnému opaku. Místo otevřené debaty pak fungují náznaky, poloviční informace a domněnky. Britská organizace Family Lives například uvádí, že téměř polovina lidí se bojí říct nahlas, že je něco ranilo – jen aby nepůsobili přecitlivěle.

Jak zvládnout moment, kdy na tajnou skupinu narazíte

Odborníci většinou radí nepanikařit a nejprve zjistit, zda mělo vynechání nějaký záměr. Někdy si skupinu vytvoří ti členové, kteří chtějí jen rychle domluvit narozeninový dárek a předcházet nekonečným debatám. V rozhovoru pro Český rozhlas to připomněla i vztahová poradkyně Miriam Jarolímková. Podle ní je klíčové zkusit si sednout v klidu a říct, co člověka zaskočilo, bez obviňování a bez toho, aby se hned hledal viník.

Mediátoři, kteří pracují s rodinnými spory, často popisují, že největší napětí nevzniká z velkých hádek, ale z dlouhodobého mlčení a nejasností. Tajná skupina tak nemusí znamenat zradu, někdy jde jen o nesoulad mezi tím, co jeden považuje za drobnost, a co druhého zasáhne.

Když se o podobné věci mluví otevřeně a bez ironie, mohou nakonec vztahy i posílit. Naopak pokud se situace nechá být, může se ticho z aplikace přenést i do rodinných setkání. A to už je chvíle, kdy je dobré připomenout si, že žádná chatovací platforma nenahradí obyčejný rozhovor u stolu.

Pro většinu rodin bývá klíčové to nejjednodušší – říct, co se komu nezdá, dřív než se z malé trhlinky stane propast. I v době chytrých telefonů totiž pořád platí, že nejúčinněji vztahy spraví osobní kontakt.

Zdroje: idnes.cz, novinky.cz, respekt.cz, ihned.cz