Banksy: Tento umělec udělal z pouličních malůvek na zdi formu umění

Představte si, že jdete po ulici, všimnete si oprýskané zdi a najednou vás zaujme malba. Nenápadná, ale přitom přesná. Policista v objetí, dítě objímající bombu, dívka, které uletěl balón ve tvaru srdce. Usmějete se, zamyslíte, možná se vám stáhne hrdlo. A pak zjistíte, že jste právě potkali dílo Banksyho. Umělce, který dává stěnám hlas.

Kdo je Banksy? Nikdo neví

Na tom je něco kouzelného. Už více než dvacet let se o Banksym mluví, jeho díla zná celý svět, ale nikdo s jistotou neví, kdo se pod tím jménem skrývá. Je to muž? Je jich víc? Je to žena? Brit? Aktivista? Spekulace létají vzduchem, ale Banksy si svou anonymitu hlídá jako ostříž. A dává tím jasně najevo: nejde o mě, jde o to, co kreslím.

Jeho anonymita navíc přidává jeho práci nádech záhady a autenticity. V době, kdy si mnozí umělci budují image na sociálních sítích, on nepotřebuje tvář, aby měl vliv.

Na začátku byly graffiti. Pouliční malby, které mnozí považovali za vandalismus, Banksy posunul na úplně jinou úroveň. Nešlo o podpis nebo chaotické čmáranice. Jeho díla měla pointu. Krátké, výstižné vizuální vzkazy o nás, o světě, o společnosti.

Začínal v britském Bristolu, ale brzy se jeho tvorba objevila v Londýně, New Yorku, Paříži, dokonce i na Západním břehu Jordánu. A všude, kde se objeví, vyvolává diskuze. Jeho styl je nezaměnitelný: kombinace šablonového sprejování, ostrého humoru a důsledné kritiky.

Umění, které mluví nahlas

Banksyho díla nejsou jen estetická. Jsou politická, sociální, provokativní. Ukazují, jak absurdní dokáže být moderní svět. A nebojí se říct, co mnozí jen tiše tuší.

Například slavný motiv „Flower Thrower“ – muž v masce, připravený hodit molotovův koktejl, ale místo něj drží pugét květin. Síla, která neboří, ale nabízí. Nebo „Kissing Coppers“, dva britští policisté v romantickém polibku, který bourá předsudky i autority. Anebo slavná dívka s červeným balónkem – symbol ztracené naděje, dětství, lásky.

Ať už se jedná o válku, konzum, migraci nebo klimatickou krizi, Banksy zasahuje citlivé místo. A dělá to s lehkostí, která vás nejdřív rozesměje a následně zamrazí.

Z ulice do aukcí

Ironií osudu je, že i když Banksy sám často kritizuje komerci a elitářství, jeho díla se prodávají za miliony. V roce 2021 se jeho malba „Love is in the Bin“, obraz, který se sám částečně skartoval přímo během aukce, prodal za více než 18 milionů liber. A to vše s vědomím, že původní myšlenka byla spíš výsměch trhu s uměním než přání stát se jeho hvězdou.

V březnu 2024 se na zdi v Marseille objevilo nové dílo. Bílý maják, z něhož září růžové světlo, a nápis: „I want to be what you saw in me“ – „Chci být tím, co jsi ve mně viděl.“ Smutné? Nadějné? Možná obojí. Takové už Banksyho věty bývají. Krátké, ale mrazivě výstižné.

Banksy nám připomíná, že umění nemusí viset jen v galerii. Že nemusí být hezké, aby bylo silné. A že i zeď u nádraží může promluvit k milionům lidí. Banksy nás učí koukat se kolem sebe s otevřenýma očima. Nejen na jeho malby, ale na to, co se za nimi skrývá. Na nespravedlnost, absurditu, i na naši vlastní pohodlnost.

A to všechno beze jména. Bez slávy. Jen se sprejem v ruce a s odvahou říkat to, co si jiní netroufnou.

Zdroj: Wikipedia, Street Art Utopia, Biography