Ada Lovelace: Dcera lorda Byrona, považovaná za prvního programátora.

Příběh jedné výjimečné ženy, jež jako první na světě pochopila, že stroje mohou dělat víc než jen počítat. V době, kdy se ženy učily leda tak vyšívat, ona psala algoritmy.

Když se Augusta Ada Byron narodila, nikdo nemohl tušit, že jednou vstoupí do historie výpočetní techniky. Byla to dcera slavného básníka lorda Byrona, ale právě s ním toho měla možná nejméně společného. Tedy alespoň pokud jde o styl života. Byron byl bohém, bouřlivák, skandální postava londýnské společnosti. Ada? Spíš uzavřená, zvídavá a fascinovaná čísly.

Byron rodinu opustil brzy – pár týdnů po porodu. Ada ho nikdy nepoznala a její matka udělala všechno pro to, aby se jí po něm nezastesklo. Možná právě proto dceru tvrdě vedla k tomu, co sama považovala za opak básnické „zhýralosti“: k matematice, logice, vědě. Dnes bychom řekli, že jí dala STEM výchovu, když pojem STEM ještě neexistoval.

Kouzlo ozubených koleček

Jako teenagerka Ada objevila svět, který ji naprosto uchvátil – stroje. Ne ledajaké – složité výpočetní mechanismy, plné ozubených koleček, pák a páček. Tehdy se seznámila s Charlesem Babbagem, výstředním vynálezcem, který pracoval na návrhu tzv. analytického stroje. V podstatě mělo jít o mechanický počítač: s pamětí, podmínkami, smyčkami – se vším, co známe z dnešního softwaru. Jen bez elektřiny a obrazovky.

Zatímco většina lidí v té době vůbec netušila, o čem Babbage mluví, Ada mu rozuměla překvapivě dobře. A nejen to. Ona ten stroj „viděla“ dál než on sám. Chápala, že když se informace převedou na čísla, stroj by mohl zpracovávat nejen výpočty, ale i text, hudbu nebo obrazy. Babbage mluvil o kalkulačce, Ada o univerzálním nástroji pro práci s daty.

Když algoritmus vzniká na papíře

V roce 1842 překládala Ada do angličtiny článek italského matematika Luigiho Menabreyho, který popisoval Babbageův analytický stroj. Překlad sám o sobě nebyl nic zvláštního. Ale Ada k němu připojila vlastní poznámky – rozsáhlejší než samotný text. A právě tam se odehrál zlom.

V jedné z poznámek (označené jako G) popsala podrobný postup, jak by stroj mohl vypočítat tzv. Bernoulliho čísla. Nešlo jen o popis funkce. Šlo o kompletní algoritmus – první zaznamenaný počítačový program v dějinách. Přestože samotný stroj nebyl nikdy fyzicky dokončen, Adin text ukazuje hluboké pochopení nejen mechanismu, ale i principu programování.

V době, kdy se ženy nesměly ani zapisovat na většinu univerzit, Ada navrhovala softwarovou logiku pro neexistující hardware.

Ztracená a znovu nalezená

Její příběh nemá hollywoodský konec. Ada zemřela v roce 1852, ve věku pouhých 36 let. Trpěla rakovinou dělohy a poslední měsíce života strávila v bolestech a izolaci. Po smrti na ni téměř všichni zapomněli. Babbage její poznámky sice obdivoval, ale analytický stroj se nikdy nestal realitou. A tak šel čas dál bez ní.

Teprve ve 20. století, když svět objevil digitální techniku, se lidé začali k jejím textům vracet. A s překvapením zjistili, že žena z viktoriánské Anglie popsala principy programování dávno předtím, než Alan Turing navrhl stroj, který by je mohl spustit.

Dnes už víme, co měla v hlavě

Na její počest byl v 80. letech pojmenován programovací jazyk Ada. Každý říjen slaví technologický svět „Ada Lovelace Day“ – jako připomínku žen, které v oboru často zůstávají neprávem v pozadí. A přestože se o ní v minulosti vedly spory – jestli náhodou nebyla jen „tváří“ projektu – dnes už většina historiků nepochybuje: Ada Lovelace chápala výpočetní techniku jako nikdo jiný v její době.

Možná nebyla první ženou ve vědě. Možná nebyla ani první, kdo s Babbagem mluvil o číslech. Ale jako první si uvědomila, že to celé je víc než čísla. Že jde o jazyk. O myšlení. O to, že jednou stroje nebudou jen počítat – ale že budou rozumět.

Zdroj: britannica.com, stoplusjednicka.cz