Češi objevili metodu, jak se vyhnout těmto restriktivním pravidlům EU.

Evropská unie si u nás často vyslouží nálepku, že přináší příliš složitá a omezující pravidla. A pravdou je, že ne všechno, co EU schválí, musí Česko slepě dodržovat. Česká republika, má ale společně s ostatními členy EU v rukou nástroj, kterým může proces přijetí nové legislativy zdržet, nebo dokonce shodit ze stolu. Jedním z takových nástrojů je princip jednomyslnosti v Radě EU.

Co to znamená? Pokud i jediný stát vyjádří nesouhlas, návrh se jednoduše nepřijme. Tento princip je zakotven v primárním právu EU, zejména v článku 48 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU). Právě tato možnost je tou skulinkou, kterou Češi dokážou využít, když chtějí zamezit pravidlům, která jim přijdou nevýhodná a omezující.

Kde se jednomyslnost uplatňuje?

Nejde o všechny zákony, ale o ty opravdu zásadní. Drtivá většina zákonů se schvaluje pomocí kvalifikované většiny (55 % hlasů z alespoň 15 států, reprezentující minimálně 65 % populace EU) Jednomyslnost se uplatňuje třeba v rámci daní nebo v oblasti sociálního zabezpečení, kde EU potřebuje, aby s danou změnou souhlasili všichni. V praxi to znamená, že když Česko není pro, návrh spadne.

Stejně tak v oblasti společné zahraniční politiky a bezpečnostní politiky (SZBP). Tady zase není prostor na kompromisy, všichni musí táhnout za jeden provaz. Pro tuto oblast navíc nelze použít speciální postup, kde Evropská Rada rozhodne jednomyslně o tom, že Rada EU bude hlasovat nikoliv jednomyslně, ale kvalifikovanou většinou. Pokud tedy Česká republika s něčím nesouhlasí, může zkrátka označit návrh jako neprůchozí, a tím ho zablokovat. Typicky by takový postup mohla ČR použít, pokud by byla na stole debata o společné armádě EU.

Jednomyslnost se vyžaduje také v oblasti příjímání nových členů Unie. Pokud by tedy například Ukrajina byla na prahu vstupu do EU, jakákoliv vláda a její zplnomocněnci by mohli tento vstup zablokovat.

Vysvětlení:

• Rada Evropské unie je instituce, kde zasedají ministři z jednotlivých členských států. Každý stát tam vysílá svého ministra podle tématu jednání, například ministra financí, životního prostředí nebo zahraničí. Předsednictví Rada EU se v rámci států střídá každých 6 měsíců.

• Na rozdíl od toho Evropská rada sdružuje hlavy států nebo předsedy vlád všech zemí EU. Tady se v rámci summitů nastavují hlavní směry a priority Unie, ale nejedná se o přímé schvalování zákonů.

Co z toho plyne?

Tato „klička“ v jednomyslnosti Rady ukazuje, že i když EU nastavuje pravidla pro všechny, neznamená to, že všechny státy musí hned skákat, jak EU píská. Pro běžné lidi to však může být dvojsečné: na jedné straně si držíme suverenitu a nemusíme bezhlavě přijímat nařízení, která nás omezují. Na druhé straně to ale může zpomalovat důležité změny, které by Evropě pomohly. EU jsme tím pádem za stát, se kterým je lepší nespolupracovat. Hlavním cílem je vždy kompromis, na kterém se mají unijní státy dohodnout.

EU si to uvědomuje a snaží se postupně snižovat počet oblastí, kde jednomyslnost platí, aby mohla rozhodovat rychleji. Ale dokud tomu tak není, Česko a další státy mohou v Radě kdykoliv zabrzdit, když chtějí.

Zdroje: https://eur-lex.europa.eu/CS/legal-content/glossary/unanimity.html, https://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:2bf140bf-a3f8-4ab2-b506-fd71826e6da6.0008.02/DOC_1&format=PDF, https://plus.rozhlas.cz/karel-bartak-jednomyslnost-nebo-kvalifikovana-vetsina-v-evropske-rade-8045575, https://plus.rozhlas.cz/karel-bartak-eu-musi-urychlit-rozhodnuti-jak-nalozit-s-jednomyslnosti-pri-9016563