ABBA: Skupina nezačínala úspěšně, ale nakonec se jí podařilo prosadit.

Dnes je jejich jméno symbolem popové dokonalosti. Ale než se ABBA stala globální ikonou, prošla si řadou odmítnutí, výsměchem i tichým rozpadem. A pak, když už to vypadalo, že po nich zůstane jen pár hitů v archivu, nastal nečekaný zlom – jejich hudba se vrátila. Silnější, než kdy předtím.

Na začátku to skřípalo

Když se v 70. letech začala formovat ABBA, nikdo z nich nebyl úplným nováčkem – každý měl něco za sebou. Přesto první společné kroky připomínaly spíš kapelu z vesnické pouti než světovou senzaci. Dokonce i jejich úplně první jméno – „Festfolket“ – znělo spíš jako lokální folklór než popová revoluce.

Jejich raná vystoupení nezpůsobila žádné pozdvižení. Kritici byli chladní, publikum zmatené. A i když občas zasvítil zajímavý nápad, celek působil trochu nevyhraněně. První vážnější průlom přišel až v roce 1974 – tehdy s písní Waterloovyhráli Eurovizi. A svět si poprvé všiml.

Sláva, která bolela

Po Eurovizi se rozjel kolotoč: nahrávky, turné, televizní vystoupení. Skladby jako SOS, Mamma Mia nebo Dancing Queen zaplavily rádia. ABBA udávala tón – jak hudebně, tak vizuálně. Jejich blyštivé kostýmy, choreografie a nakažlivé melodie udělaly ze švédské čtveřice popový export číslo jedna.

Jenže sláva si brala daň. Skupinu tvořily dvě skutečné partnerské dvojice – a vztahy, které se vyvíjely pod reflektory a tlakem neustálého zájmu, začaly skřípat. Postupně se rozpadly nejen vztahy mezi členy, ale i kapela samotná. Poslední společné nahrávky vyšly v roce 1982. Pak se po nich na dlouhá léta slehla zem.

Ticho, které přerušila nová vlna

Na přelomu 80. a 90. let už ABBA nepůsobila aktuálně. Byl to symbol minulosti, která se uzavřela. Jenže pak se začalo něco dít. Britské duo Erasure v roce 1992 vydalo EP složené z coverů hitů ABBY – a to nečekaně vystřelilo do čela britských hitparád.

Spolu s tím vyšla i kompilace ABBA Gold. A tady se to zlomilo. Najednou se ukázalo, že to, co znělo před lety možná až moc sladce, vlastně skvěle stárne. Hudba ABBY získala druhý dech. A nová generace posluchačů začala jejich písně objevovat jako něco svěžího, opravdového.

Muzikál, který všechno změnil

Zatímco na koncertech panovalo ticho, na jevištích začínalo něco nového. V roce 1999 měl premiéru muzikál Mamma Mia!. Žádné velké očekávání, jen příběh s písněmi ABBY v hlavní roli. Ale stal se z něj celosvětový fenomén. Lidé zpívali, smáli se, tleskali. A ABBA se znovu stala milovanou značkou.

Pak přišel film. A další film. A koncertní show s digitálními avatary. Ale základ zůstal stejný – písně, které si lidé zpívají už tři generace.

Není to jen retro

Dnes už ABBA neznamená jen „něco z minulosti“. Je to součást kulturní paměti. Jsou to melodie, které si zpívají rodiče i jejich děti. Hudba, která se nesnaží být „trendy“, a přesto nestárne.

Z kapely, která zpočátku nikoho moc nezajímala, se stal fenomén. A to není náhoda. V každé jejich skladbě je totiž kus něčeho, co se nedá napodobit – upřímnost, radost, melancholie. A tohle kouzlo, zdá se, bude fungovat ještě dlouho.

Zdroj: medium.seznam.cz,  medium.seznam.cz, BBC, The Guardian