Jako děti jsme u toho proseděli celé odpoledne. Kdo to dnes vytáhne ze šuplíku, slyší cinkat zlaťáky

Tahle hra byla v každé české domácnosti a nejspíš ji i vy máte dodnes schovanou někde v regálu. Původní vydání z 80. a 90. let se přitom prodávají za tisícovky. Komunisté ji kdysi odsoudili v Rudém právu jako škodlivou pro mládež a tím jí udělali nejlepší reklamu, jakou si mohla přát. Za čtyřicet let se jí prodalo víc než čtyři miliony kusů. 

Nekonečná víkendová odpoledne, kdy celá rodina seděla kolem rozložené herní desky a čas, jako by se zastavil, jsou ty tam. Venku pršelo, televize nabízela nudné pořady a jediná zábava se ukrývala právě v této krabici plné koníků, peněz a vzrušení. Dostihy a sázky dokázaly u jednoho stolu udržet děti, rodiče i prarodiče na celé hodiny.

Tuhle hru znal prakticky každý. Kdo ji neměl doma, ten si ji půjčoval od sousedů nebo kamarádů. A když se konečně objevila v obchodě, fronty na ni byly jako na banány. Nikdo v tu dobu pravděpodobně netipoval, že tento produkt bude bavit Čechy dalších čtyřicet let. A málokdo dnes ví, že ty staré krabice na půdách mají docela zajímavou cenovku.

Originální vydání Dostihů a sázek z 80. a 90. let totiž dosahují na online trzích cen, které by tehdy nikoho nenapadly.

Aukro miluje retro

Na Aukru a podobných platformách se dnes běžně setkáte s nabídkami, kdy se retro verze z roku 1991 prodává za 999 korun. Použité kusy z 90. let do světa nejčastěji letí za 600 korun, opravdu zachovalé originály mohou stát i více než tisíc korun. To je více než dvojnásobek ceny současného vydání, které koupíte v obchodě za zhruba 400 korun.

Sběratelé si nejvíce cení prvních vydání s originálním designem. Zejména těch, kde jsou ještě všechny součástky, včetně dřevěných figurek, které novější verze neobsahují. Chybí-li jediná karta nebo figurka, cena jde dolů. Dokonce i stav krabice hraje roli.

Recept na úspěch od jabloneckého tiskaře

Jablonecký tiskař Ladislav Mareš hledal způsob, jak vydělat víc peněz. Nakonec vymyslel hru, která se dostala do každé české domácnosti. Inspirace přišla ze světově úspěšné hry Monopoly, ale Mareš věděl, že přímé okopírování v tehdejším Československu neprojde. Musel proto najít téma, které komunisté nezkousnou. A sázení na koně bylo v socialistické zemi jedna z mála legálních hazardních aktivit.

Geniální tah spočíval v tom, že vytvořil systém, kde ani při zdánlivě beznadějné situaci není hra u konce. „Když někdo v monopolech vyhrává, tak pak už to je nuda, protože je jen otázka času, kdy získá všechno,“ vysvětloval později v rozhovoru pro web idnes.cz svůj nápad. U dostihů může sázení změnit situaci i v posledních chvílích.

Nejlepší reklama od komunistů

Zlomový okamžik přišel, když se o hře rozepsaly stranické noviny Rudé právo. Autor článku hru odsoudil jako „buržoazní zábavu“, která narušuje morálku socialistické mládeže. Článek, který měl hru pošpinit, jí naopak udělal tu nejlepší reklamu, jakou si tvůrce mohl přát.

Ze dne na den se z dostihů stalo podpultové zboží. V noci se před továrnou tvořily fronty kamionů, produkce musela jet na dvě směny. Z původních 700 kusů denně se výroba vyšplhala na tisíce, ale pořád to nestačilo. „Udělali nám neskutečnou reklamu. Kdo hru neznal, začal ji shánět,“ dodal Mareš pro idnes.cz. 

Miliony prodaných her

Za čtyři desetiletí se prodaly více než čtyři miliony kusů. To prakticky znamená, že není české domácnosti, kde by se Dostihy a sázky neobjevily alespoň jednou. Firma Dino Toys, kterou Mareš po revoluci založil, dodnes prodá ročně kolem 25 tisíc kusů.

Proč je ta hra tak úspěšná? Zaprvé dokáže zabavit všechny, od desetiletých dětí až po babičky. Zadruhé kombinuje strategii se štěstím, takže i začátečník má šanci vyhrát. A zatřetí může zabavit na celé odpoledne, přičemž každá partie je jiná. Sám tvůrce hru přitom skoro nehrál. Místo hraní si pořídil opravdovou stáj s koňmi.