Kdo uchovává pečivo v tomto obalu, zkracuje jeho trvanlivost. Malá úprava může udělat velký rozdíl.

Pečivo vyhazujeme po tunách, i když by často stačilo upravit jediný detail – způsob, jak ho doma uložíme. Právě obal rozhoduje o tom, jestli chléb zůstane vláčný, nebo už druhý den ztvrdne případně se na něm objeví plíseň.

Podle údajů ministerstva zemědělství končí každý rok v odpadu tisíce tun chleba a běžného pečiva. Nejde jen o peníze. Je to i zbytečná ekologická zátěž, která by nemusela vznikat. Přitom rozhodnutí padá často hned po příchodu z obchodu – kam a do čeho pečivo uložíme.

Řada domácností nechává rohlíky i bochník chleba v původním plastovém sáčku. Na první pohled to dává smysl, plast přece brání vysychání. Jenže zároveň drží vlhkost uvnitř a vytváří prostředí, kterému se plísním daří víc než dobře.

Plastový sáček urychluje vznik plísní

Technologové z potravinářství dlouhodobě upozorňují, že plastový obal pečivu jednoduše „nedovolí dýchat“. V chlebu po upečení zůstává určité množství vlhkosti a ta se v uzavřeném prostoru sráží na povrchu. Vzniká tak malé vlhké mikroklima – a to je pro spory plísní ideální.

Státní zdravotní ústav opakovaně varuje, že plíseň na chlebu není jen estetický problém. To, co vidíme na povrchu, bývá jen část. Vlákna mohou prorůstat i do střídky, i když nejsou pouhým okem patrná. Odkrojit zelený nebo bílý kousek nestačí, celý výrobek by měl pryč.

Problém se ještě zhorší ve chvíli, kdy do sáčku uložíme pečivo teplé. Teplo zvýší kondenzaci vody a mikroorganismy mají doslova hostinu. Někdy stačí jeden teplejší den v kuchyni a během dvou dnů je struktura i chuť pryč.

Proč chléb tvrdne a co s tím

Tvrdnutí chleba si většina lidí spojuje s tím, že prostě vyschne. Ve skutečnosti je to složitější. Probíhá proces nazývaný retrogradace škrobu, při kterém se škrob po upečení postupně přeskupuje a uvolňuje vodu. Střídka pak ztrácí pružnost, začne se drolit a působí suše – i když úplně vyschlá není.

Nejrychleji tento děj probíhá kolem čtyř stupňů Celsia, tedy při teplotě běžné lednice. Právě proto odborníci z VŠCHT v Praze upozorňují, že skladování chleba v chladu jeho stárnutí spíše urychlí než zpomalí. Nízká teplota změny ve škrobu podporuje, takže výsledek bývá opačný, než lidé čekají.

Lepší variantou je stabilní pokojová teplota a obal, který propouští vzduch. Klasické chlebníky – dřevěné nebo kovové – fungují překvapivě dobře. Neudrží uvnitř přebytečnou vlhkost, ale zároveň bochník neosychá tak rychle jako volně na lince. Není to žádná věda, spíš návrat k tomu, co používaly už naše babičky.

Malá změna, která prodlouží čerstvost

Jednoduché pravidlo může udělat víc, než se zdá. Po příchodu domů vyjměte chléb z plastu a zabalte ho do čisté bavlněné utěrky nebo plátěného sáčku. Potom jej uložte do chlebníku, případně na suché místo mimo přímé slunce. Textil omezí srážení vody, ale zároveň nechá pečivo přirozeně větrat.

U rohlíků a housek je situace trochu jiná. Pokud víte, že je do druhého dne nesníte, vyplatí se je zamrazit co nejdřív. Mražení prakticky zastaví proces stárnutí škrobu. Po rozmrazení – ideálně krátce v troubě – se vrátí většina křupavosti, někdy chutnají skoro jako čerstvé.

Rozdíl poznáte poměrně rychle. Chléb uložený v textilu bývá vláčný o den až dva déle a plíseň se objevuje méně často. Není potřeba kupovat drahé boxy ani speciální nádoby. Stačí změnit obal a trochu přemýšlet nad tím, kam pečivo doma ukládáme. Plast totiž opravdu není univerzální řešení pro všechno.

Zdroje: szu.cz, vscht.cz, mzcr.cz, szpi.gov.cz