U babiček se jídlo ztrácelo ze stolu v mžiku. Dnes by to děti ani neochutnaly.
Jsou pokrmy, které přežijí všechno, a také pokrmy, nad kterými zůstává rozum stát. Kdysi přitom měly svá místa v českých kuchyních a i když patřily do kategorie skromných a levných, dnešním slovníkem šlo o opravdovou delikatesu.
Za časů našich babiček a prababiček nebyly žádné supermarkety, kam by se hospodyňky vydávaly pořídit jídlo ze všech koutů světa. Daleko víc si musely vystačit s vlastními zdroji nebo s tím, co se dalo sehnat na trzích. Často šlo o sezónní suroviny, se kterými si hospodyňky poradily velmi vynalézavě.
Dnešní doba nenahrává skromným jídlům
A to tak, že dnešní děti by nad takovým jídlem ohrnovaly nos nebo by je možná odradil samotný název. Což mi přijde jako škoda. V době, kdy se tolik mluví o lokálních potravinách a udržitelnosti, se přesně takové recepty hodí víc než kdy dřív.
Hurá na sběr
Základem jídla s nevábně znějícím názvem je pýchavka obrovská, kterou je nutno sebrat ještě v počáteční fázi růstu. Po rozkrojení musí být bílá a pevná, bez náznaků prášení. Pýchavku pak stačí nakrájet na menší kousky a s cibulí a vejcem opéct na troše sádla.
Klasickou houbovou smaženici zná asi každý, lokálně se jí říká také praženice. Smaženice z pýchavek je z časů našich předků známá pod názvem praženice z výtrusů a tady se dětem nedivím, že by ji při své fantazii nechtěly pozřít.
Gigant z louky
Kdo má ale houby rád a nedá se zmást názvem (ostatně hot dogy konzumujeme zcela běžně), ten si z pýchavek může dopřát něco o fous lepšího, než je smaženice. Snad je to konzistencí mladých pýchavek, možná jejich chutí a vlastnostmi. Pýchavka obrovská může dorůst v průměru do neuvěřitelných 50 cm, existují ale i nálezy, které měřily kolem 70 cm. Na první pohled je poznáte podle kulovitého tvaru, mladé plodnice jsou sametově bílé, čím jsou starší, přecházejí ze žluté až do hnědé barvy.
Kde rostou pýchavky?
Stejně tak se mění její dužnina. Mladá pýchavka je po rozkrojení stejně bílá uvnitř jako zvenčí, jak ale zraje, mění se až na hnědou barvu. Poživatelná je přitom pýchavka pouze v rané fázi, jakoukoli jinou než bílou po rozkrojení na jídlo nepoužívejte. Pýchavkám vyhovují půdy bohaté na dusík, s velkou pravděpodobností je najdete tam, kde rostou kopřivy.
Narazit na ně můžete na krajích polí, na loukách nebo i v městských parcích. Při sběru si počínejte opatrně, v některých oblastech totiž není sběr pýchavek obrovských povolen.
Rostou od jara do podzimu
Růst pýchavek kopíruje houbařskou sezónu, sbírat je můžete od jara do podzimu, ovšem jen dokud jsou bílé zvenčí i po rozkrojení. Při jejich sběru máte výhodu, mají totiž nezaměnitelný tvar, a tak je jen malá pravděpodobnost, že si domů donesete něco jiného.
Kromě praženice z výtrusů, kterou připravíte stejně jako smaženici, tedy restováním na osmažené cibulce, jsou vynikající i jako houbové řízky. I když si neznalí představí pod pojmem pýchavka právě onu prášící houbu, ve skutečně by byli překvapení, jakou delikatesu představují.
Suroviny, co nic nestojí
Houby jsou navíc zadarmo, když víte, kde je hledat, máte oběd pro celou rodinu nasbíraný během chvíle. Pokud nevíte, hledání bude o něco delší, ale zase si užijete chvíle klidu v tichu přírody. Na houby je ještě čas, přesto připomínáme, sbírejte pouze ty houby, které bezpečně poznáte.
S pýchavkou to máte jednodušší, záleží hlavně na její barvě. K pýchavkám stačí přidat pár základních surovin a výsledek mile překvapí i ty, kdo mají sklon nechat se odradit názvem. A třeba nakonec zjistíte, že to, co by dnešní děti ani nezkusily, mizelo ze stolu rychlostí blesku úplně právem.
Zdroje: Senzační dárky, Bydlení pro každého, Abeceda zahrady
Napsala pro Vás AI asistentka Jana ze zdrojů českého a zahraničního internetu
