Staré československé bankovky, které lidé běžně ukrývají doma, mohou mít dnes větší hodnotu než jejich původní částka.

Možná ji máte zastrčenou v knize, mezi starými smlouvami nebo zapomenutou v zásuvce po rodičích. Některé československé bankovky už sice dávno neplatí, přesto dnes na sběratelském trhu stojí víc, než kolik je na nich napsáno.

V posledních letech je znát, že o papírová platidla z dob první republiky i socialismu roste zájem. Ne každá bankovka má ale cenu pokladu. Běžné kusy z oběhu zůstávají spíš vzpomínkou, zatímco ty vzácnější se v aukcích šplhají do tisíců, někdy i desetitisíců korun. A rozdíl? Klidně jediné písmeno v sérii.

Třeba stokoruna z roku 1961. Pokud je bez přehybů a ve špičkovém stavu, prodává se za několikanásobek původní hodnoty. Ještě větší zájem bývá o prvorepublikové bankovky s nízkými sériovými čísly, nebo o kusy, které vypadají skoro jako by právě vyjely z tiskárny.

Rozhoduje stav i série bankovky

Stáří samo o sobě nestačí. Sběratelé sledují hlavně zachovalost. Označení UNC znamená, že bankovka neobíhala a nemá známky opotřebení. Takové kusy jsou nejžádanější, i když laikovi mohou připadat stejné jako jiné.

Roli hraje i série a pořadové číslo. Nízká čísla typu 000001 nebo zajímavé kombinace číslic bývají ceněnější. Občas rozhodne i tisková chyba – posunutý tisk, drobná odchylka, která vznikla při výrobě. Co by někdo považoval za vadu, je pro sběratele důvod přihodit víc peněz.

Prvorepublikové kusy lákají nejvíce

Silné postavení mají bankovky vydané mezi lety 1919 až 1938. Mladé Československo tehdy budovalo vlastní měnu a na návrzích se podíleli významní výtvarníci, například Alfons Mucha. I díky tomu mají dnes tyto bankovky nejen finanční, ale i uměleckou hodnotu.

Pětitisícikoruna z roku 1919 patří mezi nejvyhledávanější vůbec. Pokud se dochovala ve výborném stavu, její cena může vystoupat opravdu vysoko. Podobně jsou na tom i takzvané státovky, provizorní platidla vydaná krátce po vzniku republiky — a právě jejich omezený náklad z nich dělá sběratelsky zajímavé kusy.

Česká národní banka upozorňuje, že sběratelská hodnota se může výrazně lišit od nominální částky. Bez odborného posouzení člověk snadno přehlédne detail, který rozhoduje. Někdy jde o drobnost, kterou by laik ani nebral v potaz.

Pozor na poškození i neodborné skladování

Chybou bývá laminování nebo ukládání do obyčejných plastových obalů. Papír se tím může nenávratně poškodit, i když to na první pohled není hned vidět. Doporučují se speciální fólie bez změkčovadel a skladování mimo světlo a vlhko.

Přehyby, natržení, mapy od vody — to všechno cenu snižuje. A pokus o vyžehlení? Ten může hodnotu zničit úplně. Papír pro tisk bankovek má specifickou strukturu a ochranná vlákna, která teplo naruší, někdy víc než si myslíte.

Jak zjistit skutečnou cenu

Nejjistější cestou je obrátit se na odborníka nebo bankovku nabídnout v renomované aukci. Numismatické společnosti i aukční domy pracují s katalogy a sledují aktuální poptávku. Díky tomu dokážou určit cenu přesněji než běžný inzerát.

Základní přehled si lze udělat i porovnáním realizovaných prodejů na aukčních portálech. Pomohou také specializované katalogy, kde jsou uvedeny jednotlivé varianty, náklady tisku i orientační ceny podle stavu. Rozdíly bývají překvapivě velké.

Zatímco obyčejná desetikoruna z osmdesátých let zůstane spíš suvenýrem, výjimečné série nebo prvorepublikové bankovky mohou představovat zajímavou investici. Pokud tedy doma nějakou starou bankovku najdete, nechte ji tak jak je, nic neupravujte. Uložte ji opatrně a zjistěte si víc. Možná držíte v ruce nenápadný kousek historie, který má dnes hodnotu mnohem vyšší, než jaká je vytištěna na líci.

Zdroje: cnb.cz, aukro.cz, nm.cz, sberatel.info