Za socíku byli králové šedé ekonomiky, bohatší než veksláci. Dnes dřou bídu s nouzí a z ulic je vytlačili vietnamští obchodníci

Za socialismu bylo něco jako banán nebo mandarinka víc než jen ovoce. Když jste je dostali, byli jste skoro jako filmová hvězda. A věřte nebo ne, přesně tohle bylo v držení zelinářů. Ti všichni měli přístup k plodům, které se oficiálně ani neprodávaly. Kdo našel úřední kontakt nebo měl dobrý vztah s řidičem ze skladu, náhle se ocitl ve zcela jiné třídě společnosti. Místo fronta u obchodu platilo jednoduše máš nebo nemáš přístup. A jejich auta byla často lepší než vozy lékařů nebo ředitele fabriky.

Po roce 1989 se otevřely hranice a banány už nebyly raritou. Mandarinky se staly běžnou svačinou a prodejny supermarketů zařadily slušný podíl ovoce a zeleniny. Najednou z toho nezůstalo nic, co by stálo za frontu. Supermarkety nabídly víc, levněji a s chutí. A tak samozřejmě zelináři ztratili pozici. Jejich moc, kterou budovali třicet let, se vytratila za víkend.

Vietnamské večerky mění hru

Když se původní zelináři snažili přežít, přišli Vietnamci a přinesli nový model. Místo jednoho stánku otevřeli síť minimarketů s jasnou strategií zdravých cen, širokého sortimentu a dlouhých otevíracích dob. Bylo to tak efektivní a ryze praktické, že se rázem změnil charakter českých městských čtvrtí.

Podle údajů z roku 2020 počet večerek v Česku přesahoval 4 000. Už o rok dříve přibližně každá třetí prodejna potravin byla provozována vietnamským majitelem, což tehdy odpovídalo zhruba 3 000 minimarketů. Vzhledem k neustálému růstu a expanzi této podnikatelské sítě se dá předpokládat, že dnešní čísla jsou ještě vyšší.

Poslední bašta tradičních zelinářů žije v Lipencích u Prahy

V Lipencích na okraji Prahy stále existuje jedno z posledních míst, kde můžete potkat klasické zelináře v jejich přirozeném prostředí. V tamní velkotržnici se nachází několik hal, kde ještě dnes působí soukromí prodejci. Ti tu každé ráno rozkládají bedny s čerstvou zeleninou a ovocem, které často sami odebírají od pěstitelů. I když se většina maloprodeje přesunula do rukou velkých hráčů a nonstop minimarketů, v hale číslo 10 v Lipencích se stále drží tradice osobního přístupu, poctivé nabídky a přímého kontaktu se zákazníkem. Návštěvníci tu ocení nejen kvalitu, ale i atmosféru, která připomíná časy, kdy ještě „znát svého zelináře“ znamenalo jistotu na talíři.

Jak vidí situaci odborníci

Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza potvrzuje že vietnamských večerek stále přibývá a přebírají starší české obchody. Mezi faktory úspěchu patří dlouhé provozní doby, široký a kvalitní sortiment a schopnost rychle reagovat na poptávku. To jsou naprosto jiné parametry než u klasických zelinářů. Česká políčka prostě nestačí na globální nabídku a Vietnamec doručuje exotiku z pondělí do neděle.

Co z toho znamená pro české nakupující

Dnešní zákazník má na výběr víc než kdy předtím. Místo jedné řady ovoce tam najdete několik druhů banánů, exotických citrusů a spoustu dalších dobrot. Mocní zelináři zmizeli, obchodníci v bílých zástěrách ustoupili malým podnikatelům, kteří zde jsou 24 hodin denně. A byť to někdy vyvolává diskuze ohledně konkurence nebo propracovaných rodinných sítí, pro nás spotřebitele je to vlastně výhra. Více možností a kvalitnější nabídka jsou dobré zprávy.

Sapa a nový druh trhu

Sapa někdy nazývaná malý Hanoj, kde se to hemží obchody, skladováním, komunitními centry a víceméně vším co tvoří živou tržnici. Tam se rodí obchodní model, který Vietnamci dále šíří v regionech. To všechno vedlo k tomu, že dnes téměř žádný český zelinář ani neexistuje. A když ano, už to není ten stejný příběh jako před čtyřiceti lety.