Češi se poohlížejí po efektivnějších náhradách za mikrovlnky. Tento přístroj ohřívá jídlo šetrněji a může pomoci snížit energetickou spotřebu.

Ceny energií se drží vysoko a řada domácností proto obrací každou korunu. Mikrovlnná trouba je sice stálicí českých kuchyní, jenže ne vždy představuje nejúspornější řešení. Stále častěji se mluví o přístroji, který využívá horký vzduch a při správném použití dokáže stáhnout spotřebu elektřiny klidně o desítky procent.

Tím přístrojem je horkovzdušná fritéza, známá spíš pod označením air fryer. Původně si ji lidé pořizovali jako náhradu klasického smažení, dnes ale slouží i úplně jinak – na ohřev hotových jídel, pečiva nebo zbytků od oběda. Malý prostor se zahřeje rychle, bez zbytečného předehřívání a dlouhého čekání.

Je dobré si připomenout i základní rozdíly. Mikrovlnka mívá příkon zhruba 700 až 1200 wattů a funguje na principu mikrovlnného záření, které rozkmitá molekuly vody v jídle. Ohřev je rychlý, jenže často nerovnoměrný – okraje bývají horké, střed zůstane vlažný. Horkovzdušná fritéza pracuje jinak. Uvnitř je topná spirála a ventilátor, který žene horký vzduch kolem potraviny. Prostor je menší, takže se zahřeje během pár minut, někdy i bez předehřevu.

Nižší spotřeba při správném použití

Podle dat Mezinárodní energetické agentury připadá na vaření a pečení zhruba deset procent spotřeby elektřiny v domácnostech. A rozdíly mezi spotřebiči nejsou malé. Klasická trouba má běžně 2000 až 3000 wattů a několik minut běží naprázdno, než se vyhřeje. Naproti tomu air fryer se většinou pohybuje mezi 1200 až 1800 watty a díky menšímu objemu startuje rychleji.

Když si někdo dohřívá jednu porci lasagní nebo řízek, dává menší přístroj smysl. Spotřebuje méně energie než velká trouba a v určitých situacích i méně než mikrovlnka, která musí běžet déle, aby se pokrm prohřál skrz naskrz. Energetický regulační úřad ostatně opakovaně připomíná, že nejde jen o typ zařízení, ale i o to, jak dlouho a jak často ho zapínáme.

Šetrnější ohřev bez gumové struktury

Vedle samotné spotřeby řeší lidé i výsledek na talíři. Mikrovlnná trouba umí pečivo nebo maso vysušit, případně vytvořit podivně vlhká místa. Textura pak není nic moc. Horkovzdušná fritéza ohřívá suchým proudem teplého vzduchu, takže povrch zůstává křupavější a vnitřek se prohřeje rovnoměrněji. U pizzy nebo zapékaných těstovin je rozdíl znatelný.

Celý princip stojí na konvekci – tedy přenosu tepla prouděním vzduchu. Ventilátor rozhání horký vzduch kolem potraviny a teplo se tak rozprostře rovnoměrněji, než když mikrovlny zahřívají hlavně vodu uvnitř jídla. Tím se snižuje riziko studených míst, která mohou být z hygienického hlediska problém, i když to tak na první pohled nevypadá.

Výrobci často uvádějí, že oproti klasické troubě může být spotřeba nižší až o třetinu. V praxi záleží na konkrétním modelu i množství jídla. Pokud ale někdo zapíná velkou troubu jen kvůli dvěma rohlíkům, je jasné že se to na účtu za elektřinu časem projeví.

Kdy dává alternativa smysl a kdy ne

Air fryer není samospasitelný. Na polévky, omáčky nebo větší hrnce jídla zůstává praktičtější sporák či mikrovlnka. U pevných pokrmů – maso, hranolky, kousky pizzy – však může být výhodnější. Důležité je nepřeplnit koš. Když je jídlo natěsnané, vzduch nemůže správně proudit a ohřev se zbytečně prodlužuje.

Kolik lze reálně ušetřit

Při ceně elektřiny kolem 5 až 6 korun za kilowatthodinu rozhodují hlavně minuty provozu. Mikrovlnka s příkonem 1000 wattů, která běží denně deset minut, se za rok dostane přes 60 kilowatthodin. Horkovzdušná fritéza s příkonem 1500 wattů může běžet kratší dobu, třeba šest minut denně. Výsledná roční spotřeba pak vyjde podobně, někdy i o něco níž – záleží na konkrétním používání.

Větší rozdíl nastane ve chvíli, kdy by jinak přišla na řadu klasická trouba. Ta má násobně vyšší příkon a dlouhý předehřev. Pokud ji zapínáte jen kvůli malé porci, je to zbytečně drahé řešení, i když si to člověk často neuvědomí.

Záleží tedy na tom, jak často a co doma ohříváte. Rodina, která denně dohřívá několik talířů pevného jídla, může díky menšímu spotřebiči něco ušetřit a ještě získat lepší chuť. Jednotlivec, jenž si občas ohřeje misku polévky, změnu téměř nepocítí.

Úspora nepřijde sama od sebe s nákupem nového zařízení. Spíš jde o návyky – sledovat příkon na štítku, nezapínat spotřebič zbytečně dlouho a volit velikost podle porce. Právě tyhle drobnosti nakonec rozhodnou o tom, kolik zaplatíte na konci roku, i když se to nezdá.

Zdroje: iea.org, eru.cz, energystar.gov, dtest.cz