Důchodci riskují ztrátu peněz, když příliš dlouho zůstávají věrní jedné službě.

Senioři často šetří, kde se dá. Paradoxně ale mohou přicházet o tisíce korun ročně jen proto, že zůstávají věrní jednomu dodavateli energií, operátorovi nebo bance. Dlouhodobá loajalita totiž nebývá odměňována, spíše naopak. Firmy si své stálé klienty hýčkají méně než nové zákazníky.

Data Energetického regulačního úřadu opakovaně ukazují, že rozdíly mezi tarify stejné služby mohou činit i několik tisíc korun ročně. Přesto právě lidé nad 65 let mění dodavatele energií nebo mobilního operátora nejméně často. Vyplývá to z průzkumů agentur zaměřených na spotřebitelské chování, podle nichž senioři považují změnu za složitou a rizikovou.

Jenže trh funguje jinak. Firmy soutěží hlavně o nové klienty, ti stávající pro ně bývají jistota. A jistota se, z jejich pohledu, tolik „nepřeplácí“.

Věrnost, která se nevyplácí

Dodavatelé energií i mobilní operátoři běžně nabízejí zvýhodněné ceny při uzavření nové smlouvy. Takzvané akviziční tarify bývají levnější než standardní ceníky. Kdo smlouvu roky neřeší a nechá ji automaticky prodlužovat, může snadno spadnout do méně výhodné varianty, aniž by si toho všiml.

Energetický regulační úřad dlouhodobě upozorňuje, že při změně ceníku má spotřebitel právo smlouvu bez sankce vypovědět. Řada seniorů toho ale nevyužije – změnu podmínek přehlédnou, nebo je text příliš složitý. Obchodní podmínky bývají psané tak, že se v nich člověk ztratí už po pár odstavcích.

Podobně je to i u bankovních účtů.

Nové účty lákají na vstupní bonusy, někde přidají vyšší úrok na spoření, aspoň na pár měsíců. Starší typy účtů mezitím zůstávají bez úročení, případně s minimální sazbou. Rozdíl pár procentních bodů přitom dnes nedělá drobné – při vyšších částkách to znamená klidně tisícovku ročně navíc. Nebo taky ne, pokud člověk zůstane kde je.

Proč se senioři změnám vyhýbají

Nejde jen o pohodlí. Mnozí starší lidé mají obavu z papírování a z toho, že udělají chybu. Podepíšou něco nevýhodného, přehlédnou poplatek. A strach ze šmejdů je bohužel oprávněný – Česká obchodní inspekce opakovaně varuje před nekalými praktikami, které míří právě na seniory.

Jenže opatrnost se někdy změní v úplnou nečinnost. Člověk raději nic nemění, aby něco nepokazil. Nabídky si neověří, s nikým se neporadí a zůstane u staré smlouvy, i když by stačilo málo. Výsledek? Zbytečně vyšší výdaje.

Ekonomové mluví o takzvaném setrvačnostním efektu. Jednou se rozhodneme a pak už v tom pokračujeme, protože je to známé a bezpečné. U financí to platí dvojnásob. Pocit jistoty ale může být docela drahý.

Podle údajů Českého statistického úřadu patří bydlení a energie k největším výdajům domácností seniorů. O to víc by mělo dávat smysl podívat se občas na to, co vlastně platím a jestli by to nešlo levněji.

Jak zůstat obezřetný a přitom neprodělat

Základem je aspoň minimální aktivita. Jednou za rok si projít smlouvy – energie, telefon, banku – a srovnat je s tím, co je aktuálně na trhu. Nemusí to být složité, existují oficiální srovnávače, třeba kalkulačka Energetického regulačního úřadu. Ta funguje nezávisle a bez nátlaku obchodníků.

Vyplatí se hlídat i dobu trvání smlouvy. Konec fixace nebo blížící se automatické prodloužení je moment, kdy má smysl zpozornět. A klidně zavolat poskytovateli. Často až když zákazník naznačí, že zvažuje odchod, objeví se výhodnější nabídka. Do té doby je ticho.

Pomoci může i rodina. Děti nebo vnuci zvládnou projít podmínky, podívat se na online srovnání cen a vysvětlit detaily. Není to žádná ztráta samostatnosti, spíš pojistka, že člověk nepřeplácí zbytečně.

Loajalita je hezká vlastnost, o tom žádná. Jenže trh se službami funguje trochu jinak než mezilidské vztahy. Občas se ozvat, zeptat se, porozhlédnout – to může znamenat rozdíl několika tisíc korun ročně. A v době, kdy náklady rostou snad každý rok, to není málo. Někdy stačí málo, opravdu.

Zdroje: eru.cz, czso.cz, coi.cz, mpsv.cz