Tato stará dekorace v domácnosti může mít překvapující hodnotu. Senioři ji často chtějí bezdůvodně vyhodit.

Na první pohled jen další zaprášená dekorace ze skříně. Lisované mísy, těžké broušené vázy nebo barevné figurky, které pamatují socialismus. Mnozí je dnes bez většího přemýšlení nesou ke kontejneru. Přitom právě tyhle kousky se na trhu se sběratelskými předměty prodávají i za tisíce korun.

Sklo, které ještě nedávno působilo zastarale, se vrací do hry. To, co bylo před pár lety považováno za nevkus, dnes znovu nachází své publikum. Mladší generace objevila estetiku šedesátých let a takzvaný bruselský styl, sběratelé mezitím pročesávají aukce i bazary. A ceny? Ty jdou nahoru, pomalu ale jistě.

Typické jsou hutní vázy ze Železného Brodu nebo lisované mísy z Rudolfovy huti. V řadě domácností stojí roky ve vitríně a nikdo jim nepřikládá větší význam. Jenže některé série vznikaly v omezeném nákladu a dnes se shánějí čím dál hůř. Rozdíl mezi „obyčejnou“ mísou a ceněným kusem přitom laik často nepozná.

České sklo má ve světě jméno

České sklářství si drží renomé už desítky let. Podle údajů Ministerstva průmyslu a obchodu patří sklo k důležitým exportním artiklům tradičních řemesel. Jména jako František Vízner, Pavel Hlava nebo Václav Cigler znají i v zahraničí a jejich práce se na aukcích prodávají za částky, které nejsou zrovna symbolické.

Hodnota konkrétního kusu se ale láme na detailech. Autorství, stav, dohledatelnost v katalogu. Podepsané vázy nebo exempláře s původní etiketou mají logicky vyšší cenu než anonymní produkce. Sběratelé si všímají i drobností – škrábance, odštěpky, neodborné lepení. I malá vada může cenu srazit, někdy docela výrazně.

Kolik může stát váza po babičce

Na Aukru se v posledních letech několikrát objevily vázy ze 60. let, které se prodaly za víc než deset tisíc korun. A to nešlo o žádné unikáty z muzea. Pokud je autorem známé jméno, částka může růst ještě výš, někdy překvapivě rychle. Podobnou zkušenost potvrzují i některá pražská starožitnictví – zájem o české designové sklo z let 1950 až 1980 je citelný.

Cenu ovlivňuje víc věcí. Autor a konkrétní sklárna, samozřejmě. Pak stav, poptávka, a taky aktuální móda v interiérech. Návrat k přírodním materiálům a výrazným solitérům starému sklu nahrává. Architekti jej dávají do kontrastu s moderním nábytkem a výsledek nepůsobí těžkopádně, spíš naopak.

Národní památkový ústav opakovaně upozorňuje, že design druhé poloviny 20. století je pořád trochu podceňovaný. Veřejnost si jeho hodnotu teprve osahává. I proto dnes některé předměty mění majitele za ceny, nad kterými by jejich původní vlastníci možná jen nevěřícně kroutili hlavou.

Na co si dát pozor, než něco vyhodíte

Než starou vázu nebo mísu odnesete do sběrného dvora, zkuste si dát pár minut času. Opravdu stačí krátká kontrola:

• značka, podpis nebo reliéf na spodní straně
• původní papírová etiketa (i částečně zachovaná)
• zmínka v dobovém katalogu či dohledatelný autor
• stav bez prasklin, výrazných škrábanců a oťuků

Pokud tápete, není ostuda zeptat se odborníka. Řada starožitníků odhadne cenu zdarma, případně poradí specializované skupiny na sociálních sítích. Někdy jde o drobnost, jindy o částku, která rozhodně stojí za trochu námahy.

Emoce stranou, rozhodují fakta

Lidé mezi třicítkou a padesátkou dnes často vyklízejí byty po rodičích. Chtějí mít rychle hotovo, což je pochopitelné. Jenže právě tehdy mizí z domácností věci, které mají nejen finanční, ale i kulturní význam. Design šedesátých a sedmdesátých let už dávno není jen vzpomínkou, odborníci jej řadí k důležitým kapitolám českého užitého umění.

Samozřejmě, ne každá skleněná mísa je poklad. Rozdíly jsou velké a někdy je cena spíš symbolická. Přesto platí jednoduché pravidlo – pokud jde o výrobek kvalitní české sklárny a je v dobrém stavu, vyplatí se zjistit víc. Zabere to pár minut, možná hodinu. Ale rozdíl mezi odpadem a částkou, která zaplatí rodinný víkend nebo kus rekonstrukce, může být překvapivý.

Staré sklo tak dnes není jen reliktem minulosti. Pro někoho je investicí, pro jiného výrazným designovým prvkem. A možná i malou připomínkou doby, která měla své kouzlo, i když to tak dřív nevypadalo.

Zdroje: aukro.cz, npu.cz, mpo.cz, artplus.cz