Za socialismu byl považován za ostudu ulice. Teď se prodává za 12 milionů a čeká se na něj v pořadníku

Ještě před pár dekádami budil rozpaky i posměch. Ulice jimi byly zaplavené a málokdo by tehdy řekl, že jednou budou poutat pozornost milovníků architektury i designu. Dům s charakteristickým balkonem, který se objevil snad v každé české vesnici nebo městě, má za sebou zvláštní příběh. A lidé se k němu dnes začínají vracet s novým pohledem. 

Typický rodinný dům se zaobleným balkonem, zděným přízemím a betonovým patrem s plechovou lodžií vznikl na konci 60. let ve městě Šumperk. Jeho autorem je projektant Josef Vaněk a první kus stál nedaleko tohoto okresního města. V následujících letech šumperáky zaplavily republiku – hlavně díky jednoduchému návrhu, dostupnosti materiálu a možnosti rychlé výstavby. Oficiální název zněl „rodinný dům typu V“. Má obytné často jen horní patro, spodní část slouží jako technické zázemí – garáž, prádelna nebo dílna.

Horní část se vyznačuje předsunutou lodžií se šikminami, kruhovými průzory a charakteristickým zábradlím. Dům měl jasně daný ráz i praktické členění – ale také jednotný vzhled, který působil fádně a rušil venkovský ráz tradiční výstavby. Dnes je to ale jinak. Lidé, kteří kdysi šumperáky postavili, zdědili nebo v nich vyrůstali, je renovují. Dávají jim novou fasádu, upravují interiéry, zachovávají ikonické prvky jako obliny, retro zábradlí nebo členění pokojů. A cena? Klidně 12 milionů, zvlášť pokud jde o větší verzi v atraktivní lokalitě. 

Jak se z ošklivého káčátka stala labuť? 

Trend nostalgie, retro stylu a zájmu o původní architekturu dává těmto domům druhý dech. Architekti o nich mluví s respektem – jsou to domy, které mají duši, jasný rukopis a které si lidé postupně přetvářejí k obrazu svému. Ať už se rozhodnete pro kompletní rekonstrukci, nebo jen citlivý facelift, šumperák dnes stále budí pozornost. 

„Pamatuju si, jak jsme se styděli zvát spolužáky domů. Dnes mi tu naši “kostku” závidí i kámoši z vilové čtvrti,“ říká Petr, který renovoval dům po rodičích. 

Stojí to za to? 

Rozhodně ano. Šumperáky bývají postavené poctivě, často z kvalitních materiálů a na slušně velkých pozemcích. Mají logické členění, dvě podlaží, sklep a někdy i garáž. To všechno se dnes velmi cení. Navíc oproti novostavbám mají často lepší tepelnou setrvačnost a silnější zdi. Mnozí majitelé si spodní technické podlaží přestavěli na obytné, čímž z domu vytvořili plnohodnotné dvougenerační bydlení. Nechybí ani přístavby garáží nebo celkové modernizace, které však citlivě zachovávají původního ducha stavby. Dnes jsou šumperáky v kurzu nejen mezi sběrateli architektury, ale i u mladých rodin. 

Příběhy, které zahřejí u srdce i v peněžence

„Když nám máma s tátou odkázali šumperák, chvíli jsme váhali. Byl zarostlý, oprýskaný a působil jako z filmu pro pamětníky,“ vzpomíná Martina, která se s rodinou pustila do rekonstrukce. „Ale když jsme začali odhalovat detaily – členění pokojů, kruhová okna na balkoně, vzpomínky na dětské hry – došlo nám, že má ten dům kouzlo. Dnes má novou fasádu, z bývalé prádelny je pracovna, v horním patře jsou dětské pokoje a my máme pocit, že jsme zachránili kus rodinné historie.“ 

Podobně uvažoval i Tomáš z Vysočiny. Koupil šumperák v původním stavu za necelé 2 miliony korun. Sám přiznává, že ho sousedé považovali za blázna. „Bylo to v dezolátním stavu, ale měl jsem jasnou vizi. Všechno jsme s partnerkou opravili – nové rozvody, topení, okna, zateplení i fasádu. Z balkonu jsme udělali útulné posezení s výhledem do krajiny a přidali zimní zahradu. Když jsme to o pár let později prodávali, realitní makléř nevěřil vlastním očím. Šel za 9,8 milionu. Byla to jedna z nejlepších investic v životě.“ Kdo by to byl řekl, že z domu, který měl být symbolem šedi, se stane investice snů? 

Zdroje: autorský text, Deník.cz, kudyznudy.cz