Český sportovní hvězdě hrozil krach, fanoušci netuší, že přišel o miliony.

Ještě před pár lety patřil k nejlépe placeným českým sportovcům své generace. Kontrakty v zahraničí, prémie za výkony, reklamní spolupráce – během několika sezon mu na účet přitekly desítky milionů korun. Dnes ale bez vytáček říká, že od osobního bankrotu ho dělilo jen několik špatných kroků.

Na titulních stranách sportovních příloh byl skoro pořád. Vypadalo to, že má vystaráno. Jenže vrcholový sport není jen sláva, je to taky tvrdý byznys. Příjmy jsou vysoké, ale stejně tak rizika. Stačí zranění, nepovedená investice nebo důvěra ve špatného člověka – a věci se začnou sypat rychleji, než by kdo čekal.

Podle údajů České asociace finančních poradců řeší finanční problémy až třetina bývalých profesionálních sportovců do pěti let po konci kariéry. Často za tím stojí stejný vzorec. Vysoké výdělky vytvoří pocit, že peníze prostě nemůžou dojít. Jenže mohou, a někdy až překvapivě rychle.

Investice, které se změnily v přítěž

Část vydělaných prostředků vložil do developerského projektu a také do firmy podnikatele, kterému věřil. Papírově to dávalo smysl. Realita byla horší. Kontrola minimální, riziko podceněné. Když se projekty dostaly do potíží, hodnota podílů se propadla téměř na nulu.

Ekonom Lukáš Kovanda už dříve pro Českou televizi upozorňoval, že sportovci často zapomínají na diverzifikaci. Jinými slovy – nesázet všechno na jednu kartu. Pokud většina kapitálu skončí v jediném projektu, stačí jeden problém a ztráta je citelná. Přesně tohle se stalo i tady. Místo očekávaného výnosu přišly milionové odpisy, a to zabolelo.

Zranění a konec příjmů

Druhý zásah přišel v podobě vážného zranění. Rok bez soutěžního zápasu znamenal nejen pauzu na hřišti, ale i citelný propad příjmů. Výkonnostní bonusy tvoří u profesionálů podstatnou část mzdy. Když nenastupujete, prémie se krátí – někdy víc, než si fanoušci umí představit.

Sportovní právník Jan Šťovíček už v médiích popsal, že smlouvy bývají nastavené poměrně tvrdě a kluby si hlídají hlavně své finance. Pro hráče z toho plyne jednoduchá rovnice: bez výkonu nejsou peníze. V kombinaci s nepovedenými investicemi začal být jeho rozpočet napjatý, možná víc než si chtěl připustit.

Do toho fixní výdaje. Hypotéka na luxusní nemovitost, leasingy na auta, vysoké měsíční náklady na běžný chod domácnosti. Finanční poradci dlouhodobě varují, že právě tyto pravidelné závazky umí být past. Příjmy klesnou, splátky zůstávají. A banku nezajímá, že jste zrovna po operaci kolene.

Tlak okolí a špatná rozhodnutí

S odstupem času přiznává i další chyby. Pomoc rodině, investice do projektů přátel, ručení za úvěry. V dobré víře, že se nic nemůže pokazit. Ručení ale znamená, že pokud dlužník přestane splácet, odpovědnost padá na vás. A přesně to se stalo.

Když podnikání jeho známého zkrachovalo, banky se obrátily na něj jako na ručitele. Podle statistik Ministerstva spravedlnosti končí v insolvenci každoročně tisíce lidí právě kvůli ručitelským závazkům. Není to tedy ojedinělý jev, jen u známé tváře budí větší pozornost a emoce.

Jak se z dluhové spirály dostal

Zlom přišel ve chvíli, kdy si připustil, že takhle to dál nejde. Prodal část majetku, s bankami vyjednal nové podmínky splácení a oslovil nezávislého finančního poradce. Restrukturalizace úvěrů, tedy úprava splátkového kalendáře a podmínek, mu dala čas nadechnout se.

Dnes říká, že největší omyl byla představa, že vysoký příjem rovná se jistota. Nerovná. Skutečnou stabilitu podle něj přináší až plánování, finanční rezerva a určitá opatrnost, která mu dřív chyběla. Česká národní banka doporučuje mít rezervu minimálně na tři až šest měsíců výdajů; u lidí s kolísavými příjmy klidně i víc.

Jeho zkušenost může působit jako varování. Sláva ani milionové smlouvy klid nezaručí. Dnes znovu pracuje, investuje střídměji a podporuje finanční vzdělávání mladých sportovců. Tvrdí, že právě tohle je pro něj nakonec největší výhra – i když cesta k ní byla dost trnitá a místy opravdu na hraně.

Zdroje: ceskatelevize.cz, cnb.cz, justice.cz, mfcr.cz