Pes se venku chová mírumilovně, ale doma je to jinak. Důvod může být překvapující.

Mnozí majitelé psů popisují stejný obrázek: venku je jejich zvíře vyrovnané, reaguje na povely a působí jako ideální společník. Jakmile však překročí práh bytu, klid zmizí a pes začne pobíhat, poslouchá jen napůl a každé zašramocení bere jako poplach.

Podobný rozdíl v chování není nic neobvyklého. Vyplývá to i z šetření, které mezi majiteli psů provedla veterinární behaviorální asociace. Nejpatrnější bývá rozdíl u mladých psů a u těch, kteří žijí ve městě. Procházka má obvykle jasný průběh – jde se určitým tempem, člověk víc komunikuje a pes má přehled o tom, co se od něj očekává. Doma je situace složitější, i když to tak nemusí vypadat.

Etoložka Marie Doležalová z České zemědělské univerzity připomíná, že pes venku reaguje hlavně na majitele. „V bytě má ale najednou pocit, že je odpovědný za celý prostor. A to ho přetěžuje,“ uvedla v rozhovoru pro Veterinární revue.

Proč je domov pro některé psy náročnější

Zatímco člověk si zvuky z chodby nebo kroky sousedů často ani neuvědomuje, pes si jich všímá okamžitě. Pokud si není jistý, jestli na ně má reagovat, začne být nervózní. To se projeví přebíháním, štěkáním nebo tím, že se nedokáže uvolnit a jen posedává u dveří.

Odborníci popisují tuto situaci jako přetížení pozornosti. Pes doma zpracovává více podnětů, než by chtěl, a jakmile se vrátí z procházky, kdy se musel soustředit, napětí z něj spadne. Majitelé to někdy přirovnávají k dětem, které po škole vybíjejí přebytečnou energii – ne proto, že by ji měly tolik, ale protože celý den držely pozornost na uzdě.

Své dělá i atmosféra domácnosti. V rodinách s menšími dětmi nebo tam, kde je ruch po celý den, bývá chování psa citelnější. „Psi rychle vycítí výkyvy nálad v rodině. Když doma panuje napětí, často to přeberou na sebe,“ říká psycholožka zvířat Alena Křivánková z Masarykovy univerzity.

Jak s tím pracují odborníci

V behaviorálních poradnách se často řeší situace, kdy pes reaguje na sebemenší zvuk z chodby. Nejde ale o neposlušnost. Spíš o nejistotu a přetížení. Osvědčuje se postupný trénink, kdy se pes učí rozlišovat mezi zvuky, které mají význam, a těmi, které nemají. Podle odborníků se při pravidelném nacvičování objevují první výsledky během několika týdnů.

Někteří trenéři také doporučují vytvářet psovi klidové zóny. Takový koutek funguje jako místo, kde pes „nemá službu“. Stačí deka v rohu místnosti, kam se nebude chodit rušit a pes ví, že tam může prostě odpočívat.

Co může majitel udělat hned

Změny nemusí být složité. Velmi pomáhá, když je návrat domů předvídatelný. Jednoduchá pauza na chodbě – dvě minuty, kdy pes stojí v klidu, než otevřete dveře – umí udělat překvapivý rozdíl. Pes se díky tomu přepne z tempa venkovní procházky do domácího prostředí.

Uleví také menší ruch v bytě. Pokud se doma současně hraje televize, vede se hlasitý rozhovor a děti běhají z místnosti do místnosti, pes často nemá kam ustoupit. Řada majitelů potvrzuje, že večerní klidová půlhodina se rychle projeví i na chování psa.

Důležitá je rovnováha mezi fyzickými aktivitami a mentální stimulací. I pes, který venku vypadá spokojeně, může být ve skutečnosti unavený z neustálé kontroly okolí. Krátké hledací hry nebo jednoduché úkoly zaměřené na čich mu pomohou uklidnit hlavu. Bývá to účinnější než další dlouhá procházka.

Když majitel porozumí tomu, proč je pes doma neklidný, změní se rázem celý pohled na situaci. Nejde o rozmar. Je to spíš reakce na rozdílné prostředí venku a uvnitř. A s trochou trpělivosti se dá výrazně zlepšit atmosféra v domácnosti i pohoda samotného psa.

Zdroje: cvkapraha.cz, avma.org, science.org, ceskenoviny.cz