Pes se uvelebí na vašich nohách nebo botách. Toto chování souvisí s ochranou smečky.

Když si pes ustele těsně u vašich nohou nebo u bot, většinou to nebývá jen tak. Pro mnoho majitelů je to známé gesto, ale etologové upozorňují, že za ním stojí víc než pouhý zvyk. Vůně člověka pro psy představuje jeden z nejsilnějších orientačních bodů a zároveň uklidňující signál, že jejich smečka je pohromadě.

V posledních letech se tomu věnuje několik výzkumných týmů. Alice Potter z University of Bristol například v rozhovoru pro Guardian popisuje, že lidský pach dokáže psa uklidnit rychleji než většina běžných podnětů v okolí. Stejné závěry uvádí i Applied Animal Behaviour Science, podle kterého si pes hlídá člověka mimo jiné tím, že si lehne do jeho těsné blízkosti. Přesně ví, kde jste, a má pocit, že situaci rozumí.

Proč si psi vybírají právě boty

Boty patří k předmětům, na kterých se drží lidský pach nejdéle. Pes, jehož hlavní kompas je čich, to rozpozná okamžitě. V praxi je to pro něj jednoduchá zpráva: člověk je nablízku, nic nehrozí. Někteří trenéři navíc upozorňují, že k botám si často lehají psi, kteří mají k určité osobě mimořádně silnou vazbu. Nemusí to být zrovna ten, kdo je pravidelně krmí nebo venčí.

Ochrana, nebo známka nejistoty

Ne každé přiblížení k nohám ale znamená, že je pes dokonale vyrovnaný. Veterinární behavioristka Rachel Casey z Dogs Trust upozorňuje, že u velmi nejistých psů může jít o způsob, jak si pojistit kontrolu nad situací. Pes se drží svého člověka ne proto, že chce odpočívat, ale protože se obává, že ho ztratí z dohledu. Pokud se tak stane, často hledá něco s výrazným pachem, aby se uklidnil.

Rozlišit běžné chování od signálu potíží většinou jde. Když pes leží u nohou v klidu a nepotřebuje neustálý kontakt, jde o běžný projev blízkosti. Pokud vás ale sleduje krok za krokem a reaguje nervózně na krátké odloučení, může jít o počínající separační úzkost. Podle odborníků se s ní majitelé setkávají nejčastěji u mladých psů kolem jednoho roku.

Jak to souvisí s evolucí

Chování, které dnes pozorujeme u domácích psů, má kořeny u jejich předků. Ve vlčích skupinách bylo běžné, že méně dominantní jedinci odpočívali v těsné blízkosti těch silnějších. Nešlo o podřízenost, ale o rozdělení rolí a hlídání okolí. Domácí pes si část tohoto instinktu nese dodnes. Silně vonící předměty, například boty, mu připomenou, kde je jeho místo a komu náleží.

Kdy je dobré zasáhnout

Většina majitelů se obává, aby pes nebyl na jejich přítomnost příliš fixovaný. Ve většině případů ale nejde o problém — pes si jen udržuje přirozený kontakt s člověkem, aniž by jakkoliv překážel. Pokud vám to není nepříjemné, není důvod mu v tom bránit. Potíže vznikají až ve chvíli, kdy pes začne boty hlídat, například vrčením.

Trenéři doporučují jednoduchý postup: boty bez komentáře odstraňte a nabídněte psovi jiné místo, které bude jen jeho — třeba pelíšek nebo deku. Pes dostane jasné vodítko, že některé věci nejsou určeny k hlídání, aniž byste ho uváděli do zmatku. Pokud se objevuje výraznější nervozita, pomáhá cílený nácvik samostatnosti, tedy krátké intervaly, kdy je pes chvíli v jiné místnosti a učí se, že se nic neděje.

Psí chování často odhalí víc, než by se zdálo. Tím, že si pes lehne k našim nohám nebo botám, jen znovu potvrzuje něco, co platilo už dávno před domestikací: členové smečky drží při sobě. A někdy je to i tichý způsob, jak nám pes dá najevo, že se na nás spoléhá.

Zdroje: theguardian.com, bbc.com, appliedanimalbehaviour.com, dogstrust.org.uk