„Celý život jsem myslela na ostatní a na sebe nikdy. Jednoduché pravidlo ‚první jsem já‘ změnilo naše rodinné finance i můj vnitřní klid.“

Myšlenka dát při plánování domácích financí přednost sobě může na první poslech působit nezvykle. V českých rodinách stále převládá pocit, že správný rodič či partner má nejdřív myslet na ostatní. Když jsem ale mluvila s lidmi, kteří roky zápasili s tím, aby jim peníze vystačily do další výplaty, začal se rýsovat společný vzorec – přílišná obětavost vůči všem ostatním, jen ne vůči sobě.

Mnoho rodin funguje podle jednoduché logiky: hlavně aby děti a partner měli vše, co potřebují. Jenže jakmile člověk dlouhodobě odkládá své potřeby, dostane se dřív nebo později do bodu, kdy mu chybí jakákoli jistota. Finanční poradci popisují příběhy klientů, kteří léta kupovali nové boty dětem, investovali do domácnosti nebo spláceli partnerovy závazky, ale na vlastní úspory se nedostalo. Až náhlý výdaj – prasklá pračka, oprava auta nebo zdravotní problém – ukázal, jak tenký led pod sebou mají.

Pravidlo, které dokáže změnit každodenní provoz

Princip „nejdřív já“ je překvapivě prostý. Po výplatě si člověk odloží malou částku bokem, nejlépe na samostatný účet, ke kterému nemá hned po ruce platební kartu. Nejde o žádné velké sumy. Sociální šetření opakovaně ukazují, že pravidelnou rezervu si tvoří jen menší část domácností, a to i přes to, že mnoho lidí tvrdí, že jim zkrátka nic nezbývá. Finanční odborníci ale upozorňují, že často nejde o výši příjmu, ale o pořadí, ve kterém člověk s penězi nakládá.

Když jsem mluvila s lidmi, kteří tohle pravidlo začali používat, vracela se jedna věc: byli překvapení, jak málo to zasáhlo do běžného chodu domácnosti. Většina z nich začínala částkou, která by se dala srovnat s cenou dvou obědů v restauraci. Po pár měsících ale měli stranou několik tisíc, které udělaly v rozpočtu výrazný rozdíl.

Nečekaný efekt malé rezervy

Psychologové i odborníci na rodinné finance upozorňují na jev, který se těžko měří, ale často rozhoduje o tom, jak rodina funguje. Když má člověk alespoň malou rezervu, začne o penězích uvažovat klidněji. Reaguje méně impulzivně, tlumí se pocit neustálého ohrožení a mizí i drobné napětí, které se jinak drží ve vzduchu.

Zajímavé je, že změnu atmosféry si všimnou i děti. Několik rodičů popisovalo, že doma ubylo hádek kvůli maličkostem. A to i přesto, že příjmy zůstaly stejné a výdaje se nijak zásadně nezměnily. Změnil se jen pocit, že „když se něco stane, máme z čeho to zaplatit“.

Co můžete udělat hned dnes

Odborníci radí, aby si lidé zbytečně nekomplikovali začátek. Postup bývá vždy stejný:

• vybrat částku, která domácnost nijak neohrozí,
• po výplatě ji automaticky převést na jiný účet,
• nechat ji tam a sahat na ni jen ve chvíli, kdy jde o skutečně důležitou věc.

Často se doporučuje odkládat jedno až pět procent příjmu. Ne proto, že by to byla nějaká pevná norma, ale protože takovou částku zvládne většina lidí, aniž by museli výrazně měnit své návyky.

Je dobré si připomenout jednu věc, která se snadno přehlédne. Pravidlo „nejdřív já“ není sobecké. Naopak – je to způsob, jak zajistit, aby měla rodina pevnější základ a nemusela se hroutit při každé nečekané události. Lidé, kteří to zkusili, říkají, že největší rozdíl nebyl ani tak ve výši úspor, ale v tom, že z domácnosti zmizel každodenní stres. A právě to se nakonec ukázalo jako největší výhoda celého principu.

Zdroje: forbes.cz, nytimes.com, kpmg.com, psychologytoday.com, diw.de