Cizinec v obchodě mi řekl, že jsem „typickým případem“. Jeho objasnění mě šokovalo.

U pokladny bylo plno a já přemýšlela, jestli si ten energetický nápoj vůbec chci dávat. Z myšlenek mě vyrušil klidný hlas muže stojícího za mnou. Letmo se podíval do mého košíku a pronesl poznámku, kterou jsem zpočátku brala jako nenápadnou poznámku k běžnému nákupu. Až jeho druhá věta mě donutila zpozornět – popsal chování, které odborníci v posledních letech pozorují u stále větší části lidí. A já si uvědomila, že do té skupiny zapadám víc, než bych si přála.

V košíku jsem měla několik základních věcí na večeři, k tomu proteinovou tyčinku a plechovku energie. Muž se na to podíval bez posměchu, spíš s odstupem někoho, kdo si podobných nákupů všímá delší dobu. Poznamenal, že takové věci si často berou ti, kteří celý den běží z jedné povinnosti do druhé. Doma jsem si pak dohledala data z České zemědělské univerzity, podle kterých za posledních pět let vzrostla spotřeba rychlých funkčních potravin zhruba o třetinu. Výzkumníci to dávají do souvislosti s tempem, kterému se mnozí z nás snaží přizpůsobit.

A bylo to jasné i mně. Mezi prací, školou dětí a tím, co se během dne semele, jsem si zvykla sahat po čemkoli, co slibuje rychlou vzpruhu. Ukazuje se, že lidé mezi třiceti a padesáti lety tvoří největší část těch, kteří po těchto „náhražkách“ sahají pravidelně místo klasického jídla.

Proč se tolik lidí uchyluje k rychlé energii

Když jsem chtěla zjistit, proč mají vytížení lidé potřebu volit rychlou energii tak často, narazila jsem na studii v časopise Nutrition Journal. Autoři tam popisují jev, který nazývají energetická improvizace – člověk se v náročném dni rozhoduje hlavně podle toho, co mu pomůže okamžitě. Dlouhodobé důsledky odsouvá, protože potřebuje fungovat především v daném momentu.

O tom samém jsem mluvila i s nutriční terapeutkou Veronikou Mockovou ze Státního zdravotního ústavu. Popsala, že lidé se postupně dostávají do rytmu krátkých energetických vzestupů a rychlých propadů. Tělo na to reaguje podrážděností, únavou a dalším nutkáním sáhnout po cukru nebo kofeinu.

Její vysvětlení mi zůstalo v hlavě i večer při vykládání nákupu. Když jsem se podívala na věci, které jsem si nesla domů, napadlo mě, že většina z nich byla spíš způsob, jak přežít náročný den, než jak si ho zpříjemnit. A nejde o nic neobvyklého – odborníci upozorňují, že frekventované pití energetických nápojů a nahrazování jídla rychlými snacky narušuje běžný stravovací rytmus a postupně vede k vyšší závislosti na stimulantech.

Jak z toho ven, než se člověk zamotá do kruhu

Ptala jsem se známých, jak si během hektických dnů drží energii, a ukázalo se, že se potýkají s podobnými problémy. Nešlo o žádná zásadní rozhodnutí, spíš o malé návyky, které zabrání tomu, aby člověk automaticky sáhl po první plechovce nebo tyčince, která se mu objeví v rukou. Nutriční terapeuti často zmiňují pár jednoduchých postupů:

• mít při sobě něco drobného, co nezpůsobí prudký vzestup a následný pád energie, například ovoce nebo ořechy
• během dne pravidelně pít vodu, aby tělo nezačalo volat po kofeinu zbytečně brzy
• jíst menší porce v pravidelných intervalech, čímž se sníží výkyvy, které člověka tlačí k rychlým řešením

Po týdnu, kdy jsem se snažila tyhle věci dodržovat, jsem si uvědomila, že jsem nesáhla po energetickém nápoji ani jednou. Práce bylo pořád stejně, ale den působil méně hekticky. A tehdy mi došlo, proč mě poznámka toho muže tak zarazila – nebyla nepříjemná, jen výstižná.

Možná se v tom najdete taky. Někdy to vypadá, že na rychlé energii stojí celý náš den. Ale pár drobností může stačit k tomu, aby tělo přestalo vyžadovat něco, co mu jen krátkodobě pomáhá. Návrat k běžnému rytmu nemusí být rychlý, ale je možný – a hlavně přináší víc než jakákoli plechovka s kofeinem.

Zdroje: mzcr.cz, szu.cz, nutritionjournal.biomedcentral.com, agrice.cz, idnes.cz