Více než 14 000 státních pracovníků obdrželo letos měsíční mzdu přes 100 tisíc korun.

Podle dostupných dat o výši platů ve veřejném sektoru v České republice je možné odhadnout, že stát zaměstnává na tisíce pracovníků, jejichž pravidelná měsíční mzda přesahuje hranici sto tisíc korun. Zpravidla nejde ale o běžné úředníky – na statisícové platy dosahují primárně vysoce postavení a zkušení soudci, státní zástupci, vrcholoví manažeři na ministerstvech nebo dokonce generálové. Přinášíme přehled těch nejlépe hodnocených povolání ve státním aparátu a vysvětlujeme, čím je závratná výše jejich platů zapříčiněna.

Ve státním sektoru bylo podle dat z think-tanku IDEA za rok 2024 zaměstnáno zhruba 485 tisíc osob. V praxi se jedná o zaměstnance a zaměstnankyně, kteří zajišťují chod ministerstev, úřadů státní správy nebo úřady správních orgánů. Plat ze státního rozpočtu ale dále pobírá ještě mnohem širší skupina obyvatel, a to například policisté, hasiči, vojáci, učitelé a učitelky, akademici na univerzitách, pracovníci v nemocnicích, soudci, státní zástupci nebo zaměstnanci státních podniků. Výpočet výše mzdy se pak u všech občanů, kteří inkasují své platy ze státního rozpočtu, stanovuje na základě odbornosti, míry odpovědnosti, nutných pohotovostí nebo nutnosti řídit často velmi početné týmy lidí.

Soudci a soudkyně na prvních příčkách

Jedinou kategorií zaměstnanců placených ze státního rozpočtu, u kterých jsou platy převyšující sto tisíc korun standardem, je obor soudců a státních zástupců. Důvod vysokých platů je zde dán dokonce zákonem, a to s cílem garantovat, že v justici nebude docházet k podplácení a korupci a české soudy tak zůstanou skutečně nezávislé.

Hned v závěsu za justicí se v žebříčku výše platů umisťují lékaři a lékařky. V tomto případě už ale nejde o plošnou praxi. Výše doktorských platů je totiž přímo úměrná nejen zkušenostem a vzdělání, ale také množstvím odsloužených několikahodinových služeb a nočních směn, přesčasů nebo týmovým příplatkům. Na hranici sta tisíců si tak sáhnou hlavně atestovaní specialisté, primáři a zaměstnanci na urgentních příjmech. I přesto však jde o početnou skupinu, která pomáhá dosahovat oněch zhruba 14 000 dobře placených profesí.

Ředitelé, manažeři a vedoucí

V pomyslné soutěži o pohádkový plat ale stejně s obrovským náskokem vítězí ředitelé a manažeři veřejných institucí a podniků, jako je Česká národní banka, velké nemocnice, zdravotní pojišťovny nebo podniky jako je Správa železnic, Lesy ČR nebo Řízení letového provozu. Platy těchto zmíněných zaměstnanců se na nejvyšších manažerských pozicích šplhají až za hranici půl milionu korun za měsíc. Hned v závěsu za nimi pak najdeme členy představenstva, místopředsedy či náměstky z obdobných veřejných institucí.

Denní realita Čechů a Češek je o dost jiná

Za poznámku stojí, že průměrná hrubá mzda se v Česku na konci roku 2025 pohybuje kolem zhruba 48 000 Kč za měsíc, v hlavním městě pak cca 61 000 Kč. Ačkoliv jde o až propastný rozdíl oproti výše zmíněným elitním pozicím, je důležité mít na paměti, že i ve státní správě jsou takto pohádkové platy opravdu spíše výjimkou.

Vzhledem k tomu, že je stát jedním z největších zaměstnavatelů v Česku, promítá se jeho personální a mzdová politika nejen do rozpočtu, ale i do denního fungování klíčových veřejných systémů a služeb, které jsou nezbytnou součástí našich životů. Diskuze o výši platů se nás proto dotýká více, než by se mohlo na první pohled zdát. V zájmu transparentnosti a společenských debat o státním hospodaření je pak nutné apelovat na to, aby ze strany státu plynulo co nejvíce informací o tom, jak štědře své zaměstnance odměňuje. 

Zdroje: Hlídač státu, Hlídač státu, IDEA | Akademie věd ČR, kurzy.cz