V zaměstnání jsem obdržela uznání, které spíše připomínalo upozornění.

Navenek to vypadá jako příjemný moment – člověk slyší, že odvedl dobrou práci. Jenže když se k uznání přidá i nenápadná poznámka, která celý dojem zpochybní, radost rychle mizí. Odborníci na pracovní vztahy říkají, že podobná směs pochvaly a narážky v českých firmách není nic neobvyklého a může narušit důvěru mezi lidmi v týmu.

V jedné brněnské technologické firmě to zažila zaměstnankyně, která odevzdala projekt o několik dní dříve. Šéf jí poděkoval, ale hned nato dodal, že by si měla dát pozor, aby nepůsobila dojmem, že ostatním „bere práci“. Sama říká, že ještě dlouho po schůzce přemýšlela, co tím vedení myslelo. Podobné zkušenosti podle Českého institutu pro psychologii práce hlásí přibližně pětina zaměstnanců.

Psychologové upozorňují, že takové poznámky často nezaznívají se zlým úmyslem. Nadřízení se někdy snaží vybalancovat ocenění a zároveň nastavit očekávání do budoucna. Výsledkem ale bývá to, že obě informace ztratí svou váhu a zaměstnanec odchází ze schůzky spíš zmatený než motivovaný.

Proč manažeři míchají pochvalu s varováním

Podle odborníků jde často o neobratnost. Vedení se nechce vzdát pochvaly, ale zároveň má obavu, aby zaměstnanec příliš nevybočil z nepsané firemní kultury. Místo dvou samostatných zpráv tak vzniká jeden rozporuplný komentář, který si zaměstnanci vykládají každý po svém. Jenže zatímco manažer to považuje za drobnou poznámku, zaměstnanci může rezonovat v hlavě ještě několik dní.

Pro mnoho lidí je překvapivé, že i uznání může spustit obrannou reakci. Neurologové popisují, že mozek reaguje na pozitivní zprávu spojenou s náznakem rizika velmi podobně jako na kritiku. Hormonální odpověď se změní během několika vteřin a člověk začne mít pocit, že musí vyčíst skrytou zprávu mezi řádky. Výzkumy publikované v zahraničních odborných časopisech ukazují, že tato kombinace zatěžuje i ty, kteří se jinak stresu vyhýbají.

V českém pracovním prostředí se navíc přidává zvláštní citlivost na to, jak člověk působí na ostatní. Zkušení koučové říkají, že zaměstnanci se bojí, aby nevypadali příliš sebevědomě nebo příliš ambiciózně. V kulturách, kde je soutěživost běžnou součástí fungování firem, se podobné obavy řeší výrazně méně.

Právě proto se čím dál více firem zaměřuje na školení vedení ohledně zpětné vazby. V praxi to znamená, že pochvala zazní nahlas a jasně, zatímco případné připomínky mají své vlastní místo v jiném rozhovoru. Týmy, kde se tento přístup používá, hlásí zřetelně lepší atmosféru i menší míru zbytečného napětí.

Když se pochvala změní v další úkol

Někteří zaměstnanci říkají, že smíšená sdělení v nich vyvolávají větší nejistotu než přímo formulovaná kritika. U kritiky je alespoň jasné, co je potřeba změnit, kdežto pochvala s dovětkem vyvolá spíš otázky: Co přesně jsem udělal špatně? Myslí to vážně? Nebo je to varování do budoucna?

V případě zmíněné brněnské firmy zafungovala jednoduchá otevřenost. Zaměstnankyně se po schůzce vrátila za vedením a zeptala se, jak byla poznámka míněna. Manažeři přiznali, že mohli volit jasnější slova, a shodli se, že podobné situace je lepší nepřekrývat neurčitými narážkami. Vztah v týmu se tím znatelně uvolnil.

Podle odborníků může být právě přímá otázka nejúčinnějším způsobem, jak se vyhnout nedorozumění. Nejde o projev slabosti, ale o snahu zachovat férové vztahy a srozumitelnou komunikaci. Lidé často zjistí, že domnělý problém vznikl jen z nepřesně formulované věty.

Atmosféru na pracovišti netvoří velkolepá gesta, ale běžné drobnosti – tón hlasu, krátké komentáře nebo to, jak reagujeme na práci druhých. Pokud pochvala zní jako varování, může to být dobrý důvod začít mluvit o tom, co si od vzájemné komunikace vlastně slibujeme. Když tým najde jasnější způsob sdílení zpětné vazby, těží z toho zaměstnanci i samotná firma.

Zdroje: hbr.org, gallup.com, nature.com, cipd.co.uk