Málo známá česká stavba, která nemá ve světě konkurenci.

Na samém vrcholu Ještědu se tyčí stavba, která zásadně promluvila do dějin české architektury a dodnes budí respekt i za hranicemi. Hotel a televizní vysílač v jednom působí až samozřejmě, jenže v době svého vzniku šlo o odvážný technický experiment. Karel Hubáček navrhl dílo, pro které se jen těžko hledá srovnání.

Když byl v roce 1973 objekt slavnostně otevřen, objevovaly se i pochybnosti. Může tak neobvyklá věž na horském hřebeni obstát? Dnes je Ještěd jedním ze symbolů moderní české architektury. Spojit horský hotel s vysílačem do jediné štíhlé hmoty tehdy znamenalo pustit se na neprobádané území, technicky i esteticky.

Hubáček ze studia SIAL zvolil tvar, který navazuje na siluetu hory, téměř ji prodlužuje. Kuželovitá forma kopíruje linii vrcholu a zároveň vzdoruje drsnému počasí. Vítr, námraza, prudké změny teplot – právě tohle všechno představovalo největší problém, který bylo nutné vyřešit.

Technický experiment, který předběhl dobu

Ještěd se zvedá do výšky 1012 metrů nad mořem a dlouhodobě patří k největrnějším místům u nás. Námraza zde dosahuje extrémních hodnot, což si vyžádalo neobvyklá konstrukční řešení. Inženýři vyvinuli speciální tlumiče kmitání, aby se věž při silných poryvech nerozhoupala. Nosnou část tvoří železobetonové jádro, které obepíná ocelový plášť.

Už v sedmdesátých letech upozornil časopis Architectural Review, že se zde podařilo propojit technologii s architekturou do jednoho funkčního celku. Nejde o vysílač, ke kterému by byl „přilepen“ hotel. Obě funkce spolu splývají a dávají smysl, i když to na první pohled nemusí být zřejmé.

Výjimečnost projektu potvrdila i mezinárodní porota. V roce 1969 získal návrh Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů, která se uděluje za mimořádné využití betonu. V konkurenci světových staveb tehdy uspělo právě československé řešení, což nebylo obvyklé.

Hubáček později říkal, že inspiraci hledal jak v přírodě, tak v technice. Tvar věže připomíná rotační hyperboloid – těleso vznikající otáčením přímky kolem osy. Podobný princip znají třeba chladicí věže elektráren, protože poskytuje stabilitu při relativně úsporné spotřebě materiálu. Není to jen estetická hra, ale promyšlená konstrukce.

Interiér, který si zachoval ducha sedmdesátých let

Málokdo ví, že značná část interiéru zůstala dochována téměř beze změn. Designér Otakar Binar a další členové SIAL navrhli nábytek i svítidla přímo pro tento prostor. Převládá hliník, sklo, textilie v tlumených tónech. Celek působí kompaktně, možná až překvapivě současně, i když vznikl před více než padesáti lety.

Hotel má jen omezený počet pokojů, což mu dodává specifickou atmosféru. Restaurace umístěná téměř sto metrů nad terénem nabízí výhled na tři státy. Za jasného počasí je prý vidět až k Praze, i když to záleží na podmínkách.

Proč o něm svět ví víc než Češi

Zahraniční učebnice architektury Ještěd zmiňují pravidelně, zatímco část české veřejnosti jej stále bere hlavně jako vysílač. Přitom jde o kulturní památku a kandidáta na zápis na seznam UNESCO. Národní památkový ústav opakovaně upozorňuje, že stavba představuje vrchol českého poválečného modernismu, a to bez nadsázky.

Ještěd je také připomínkou toho, že i v době normalizace mohly vznikat projekty světové úrovně. Architekti pracovali s omezenými možnostmi, někdy i pod tlakem, přesto prosadili odvážnou koncepci. Možná právě v tom spočívá jeho největší odkaz.

Kdo se nahoru vydá lanovkou nebo pěšky, rychle pochopí, proč má tahle stavba tak výjimečné postavení. Nejde jen o panoramata. Spíš o zvláštní pocit, že stojíte uvnitř experimentu, který přežil svou dobu – a pořád funguje. A to se každé architektuře nepovede.

Zdroje: npu.cz, jestezd.cz, archiweb.cz, architectural-review.com