Českou republiku čeká problém, který už nyní znepokojuje ekonomy na Slovensku. Domácnosti to brzy pocítí.

Slovensko letos zavádí tvrdá rozpočtová opatření, která mají zastavit rychlé zadlužování státu. Vyšší daně, nové poplatky i škrty ve výdajích ale podle tamních ekonomů přibrzdí růst a zasáhnou domácnosti. Podobný scénář přitom hrozí i Česku, pokud vláda nedostane pod kontrolu strukturální deficit.

Slovenská vláda reaguje na stav veřejných financí, který se po pandemii a energetické krizi výrazně zhoršil. Podle dat slovenského ministerstva financí a evropského statistického úřadu Eurostat patří země dlouhodobě mezi státy s nejvyšším deficitem v eurozóně. Dluh se pohybuje kolem hranice, která aktivuje takzvanou dluhovou brzdu, tedy zákonný mechanismus nutící vládu k úsporám.

Ekonomové z Národní banky Slovenska opakovaně upozorňují, že bez konsolidace by dluh dál rostl rychleji než ekonomika. To by vedlo k vyšším nákladům na obsluhu dluhu, tedy na úroky, které stát platí investorům za půjčené peníze. A právě rostoucí úroky dnes představují jeden z největších tlaků na státní rozpočty v celé Evropě.

Vyšší daně a nové poplatky dopadnou na běžné výdaje

Slovensko už schválilo kombinaci opatření. Zvyšuje některé nepřímé daně, tedy ty, které lidé platí při nákupu zboží a služeb, a zavádí nové odvody pro vybrané sektory. Nepřímé daně se promítají přímo do cen, a proto je domácnosti pocítí rychleji než změny v dani z příjmu.

Podle analýz zveřejněných slovenskou centrální bankou se část daňové zátěže téměř vždy přenese na spotřebitele. Firmy totiž vyšší náklady započítají do cen.

Výsledek? Dražší potraviny, služby, někde i finanční produkty. Ne skokově ze dne na den, spíš postupně – během několika měsíců se to nasčítá. Česká republika sice není v eurozóně a její zadlužení je vůči výkonu ekonomiky nižší než to slovenské, jenže strukturální potíž je dost podobná.

Strukturální deficit znamená, že rozpočet zůstává v mínusu i tehdy, kdy se ekonomice relativně daří. Jinými slovy, stát si půjčuje i bez krize. Data Ministerstva financí ČR i České národní banky ukazují, že právě tento typ schodku zůstává zvýšený, a to několik let po sobě.

Proč by se scénář mohl opakovat i v Česku

Konsolidační balíček část problému řeší, ale brzdu zadlužování zatím úplně nezatáhl. Dluh dál roste a s ním i úroky, které stát musí platit. Ještě před pár lety si Česko půjčovalo téměř zadarmo, dnes ministerstvo financí prodává dluhopisy s výnosem kolem čtyř až pěti procent. Rozdíl vypadá na papíře nenápadně, ve skutečnosti jde o miliardy korun ročně navíc.

MMF i Evropská komise ve svých hodnoceních opakují, že bez pokračující konsolidace budou veřejné rozpočty ve střední Evropě pod tlakem. Jakmile by hospodářství zpomalilo a daňové příjmy klesly, manévrovací prostor vlády by byl velmi úzký. A to je přesně moment, kdy přicházejí nepopulární kroky.

Slovenská zkušenost je v tomhle výmluvná. Když se úspory odkládají příliš dlouho, nakonec musí přijít rychlejší a tvrdší zásah. Ten bolí víc – politicky i ekonomicky. Domácnosti pak nesou kombinaci vyšších daní a pomalejšího růstu mezd, někdy i jejich stagnaci.

Co to znamená pro české domácnosti

Pokud by se vývoj veřejných financí v Česku přiblížil slovenskému scénáři, lidé by to poznali poměrně rychle. Typicky u cen zboží a služeb, kde by došlo ke zvýšení DPH nebo spotřebních daní. Nepřímé daně fungují plošně, zasáhnou skoro každého – a střední třídu obzvlášť.

Další cestou jsou výdaje státu. Pomalejší valorizace některých dávek, škrty v investicích, úspory na úřadech. Neprojeví se to vždy hned, ale v regionech nebo na trhu práce to může být znát docela rychle.

A pak jsou tu úroky. Vyšší zadlužení státu vytváří tlak na sazby v celé ekonomice, takže hypotéky i firemní úvěry zůstávají dražší. Pro rodiny ve věku třicet až padesát let nejde o žádnou teoretickou debatu. Řeší splátky, ceny nákupů i to, jakou hodnotu budou mít jejich úspory za pár let – a jistotu v tom nemají.

Ekonomové často mluví o předvídatelnosti. Když je ozdravování rozpočtu postupné a srozumitelné, dopady se dají lépe zvládnout. Horší je náhlý obrat, kdy se opatření přijímají narychlo. Právě tomu by se měla česká vláda vyhnout, pokud nechce aby domácnosti čelily šoku podobnému tomu, který teď sledujeme u sousedů.

Zdroje: nbs.sk, mfcr.cz, cnb.cz, ec.europa.eu, imf.org