Ani Chorvatsko, ani Itálie. Češi letos zkoumají destinaci s nižšími cenami a větším klidem.

Zatímco Chorvatsko i Itálie dál zdražují a hlásí plné kapacity, část Čechů letos míří jinam. Čím dál častěji padají v cestovkách dotazy na Albánii – zemi, která nabízí nižší ceny, volnější pláže a infrastrukturu, která už dávno není v plenkách.

Podle údajů Asociace cestovních kanceláří ČR patří Albánie v posledních dvou sezonách k nejrychleji rostoucím destinacím. Důvod? Jednoduchý. Rodina tu za apartmán i běžné stravování nechá znatelně méně peněz než třeba na severu Jadranu, a přesto dostane čisté moře i počasí, na které je zvyklá ze Středomoří.

Levněji než u Jadranu, a víc klidu

Cena rozhoduje. V Chorvatsku podle tamního statistického úřadu rostou náklady na ubytování i služby rychleji než je průměr eurozóny, kdežto v Albánii zůstává hladina cen níž. Večeře v obyčejné restauraci u moře? Často vyjde přibližně na polovinu toho, co zaplatíte v turistických centrech Dalmácie. A podobně je to s hotely střední třídy nebo apartmány.

Znát je i menší nápor turistů. Albánská riviéra se sice rozvíjí rychlým tempem, ale pořád tu najdete úseky pobřeží bez dlouhých řad lehátek a hlučných promenád. Pro lidi mezi třiceti a padesáti lety, kteří chtějí spíš klid než animační programy, je to docela podstatná věc.

Moře, hory i památky na dosah

Na jihu u Jónského moře leží letoviska jako Ksamil nebo Himarë. Tyrkysová voda tu opravdu připomíná řecké ostrovy, i když ceny jsou jinde. Stačí ale vyjet pár desítek kilometrů do vnitrozemí a scenérie se změní – silnice se začne kroutit mezi horami, objeví se hluboká údolí a malé vesnice. Pro pěší turistiku ideální, jen je potřeba počítat s pomalejší dopravou.

Silnou stránkou země je i historie. Berat a Gjirokastër, města zapsaná na seznamu UNESCO, nabízejí kamenné domy s dřevěnými okny a stopy osmanské architektury. Dlouhá léta izolace během režimu Envera Hodži zemi poznamenala, ale zároveň způsobila, že některá místa nepodlehla masovému turismu. Paradox, který dnes hraje Albánii do karet.

Dostat se sem už není složité. Z Prahy i z Vídně létají přímé spoje do Tirany, let trvá zhruba dvě hodiny. Silnice se postupně modernizují, mimo hlavní tahy je ale jízda pomalejší a občas kostrbatá. Někdo si postěžuje, jiný to bere jako součást cesty.

Co zvážit před cestou

Albánie není pro každého. Kdo očekává bezchybný servis a personál mluvící plynně několika jazyky, může být zaskočen. Mimo hlavní letoviska je znalost angličtiny slabší a úroveň služeb kolísá. V turistických oblastech zdravotní péče funguje, ministerstvo zahraničí ale doporučuje kvalitní cestovní pojištění – na tom se šetřit nevyplácí.

Bezpečnostní situace je podle aktuálních informací stabilní a turisté nebývají častým terčem kriminality. Platí však běžná opatrnost, jako kdekoliv jinde u moře. Výhodou je i to, že se tu neplatí eurem. Místní měnou je lek, což v praxi často znamená nižší ceny než v zemích eurozóny, i když kurz může trochu kolísat.

Kdo hledá kombinaci koupání, dobrého jídla a výletů bez tlačenic, tady ji najde. Nečekejte naleštěné resorty jako na italské riviéře. Spíš syrovější krajinu, otevřené lidi a tempo, které není tak uspěchané. A právě tohle letos přesvědčilo řadu Čechů, že zkusí něco jiného.

Zdroje: mzv.cz, ackcr.cz, instat.gov.al, unesco.org